24 C 242/2022-25 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 22.7.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 36 920 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 031,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 592,50 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 20,74 % ročně z částky 20 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, a dále částku ve výši 7 680 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 935,80 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 310,49 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 973,19 Kč od 8.1.2022 do zaplacení ve výši 10 %, úrok 24,69 % ročně z částky 5 973,19 Kč od 8.1.2022 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaná s právním předchůdcem žalobcem společností [právnická osoba], IČO [číslo], uzavřela dne 14.11.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Peníze žalovaná v den uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku ve výši 38 800 Kč (skládající se ze zápůjčky ve výši 20 000 Kč a poplatků ve výši 18 800 Kč) formou 80 týdenních splátek po 494 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 byla s účinností od 7.1.2022 pohledávka, která ke dni postoupení činila 42 720 Kč, postoupena na žalobce - nárok č. 1. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná s právním předchůdcem žalobcem společností [právnická osoba], IČO [číslo], uzavřela dne 29.4.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Peníze žalovaná v den uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku ve výši 25 200 Kč (skládající se ze zápůjčky ve výši 14 000 Kč a poplatků ve výši 11 200 Kč) formou 60 týdenních splátek po 420 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 byla s účinností od 7.1.2022 pohledávka, která ke dni postoupení činila 9 430 Kč, postoupena na žalobce - nárok [číslo]. 2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne 14.11.2019 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci celkem částku 39 520 Kč v 80 týdenních plátkách po 494 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy str. 42 uzavřenou dne 7.1.2022 bylo prokázáno, že žalobci byla postoupena pohledávka za žalovanou z výše uvedeného úvěru. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3.2.2022 bylo žalované odesláno dne 4.2.2022 a výzva k plnění ze dne 14.4.2022 byla odeslána dne 19.4.2022. Z poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaná na úvěr uhradila částku 2 600 Kč Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne 29.4.2019 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci celkem částku 25 200 Kč v 60 týdenních plátkách po 420 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy str. 21 uzavřenou dne 7.1.2022 bylo prokázáno, že žalobci byla postoupena pohledávka za žalovanou z výše uvedeného úvěru. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3.2.2022 bylo žalované odesláno dne 4.2.2022 a výzva k plnění ze dne 14.4.2022 byla odeslána dne 19.4.2022. Z poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaná na úvěr uhradila částku 17 520 Kč. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnuté úvěry, a proto soud vyhodnotil uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 29.4.2019 a 14.11.2019 jako neplatné, neboť odporují zákonu (§ 580 o. z.). Karta zákazníka sice obsahuje údaje o příjmech a výdajích žalované, ale tyto údaje samy o sobě nevypovídají nic o skutečných nákladech žalované na živobytí. 6. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr (půjčku, zápůjčku). 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovanou vydat žalobci z poskytnutých peněžních prostředků (z nároku č. 1) nevrácenou částku, která činí 17 400 Kč (20 000 Kč – 2 6