24 C 269/2021-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 28.4.2016 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 8 196 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 8 196 Kč od 2.7.2015 do 31.12.2015 ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky 8 196 Kč od 1.1.2016 do 30.6.2016 ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky 8 196 Kč od 1.7.2016 do 31.12.2016 ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky 8 196 Kč od 1.1.2017 do 30.6.2017 ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky 8 196 Kč od 1.7.2017 do 31.12.2017 ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky 8 196 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018 ve výši 7,5 %, zákonný úrok z prodlení z částky 8 196 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018 ve výši 8 %, zákonný úrok z prodlení z částky 8 196 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019 ve výši 8,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky 8 196 Kč od 1.7.2019 do 31.12.2019 ve výši 9 %, zákonný úrok z prodlení z částky 8 196 Kč od 1.1.2020 do 30.6.2020 ve výši 9 %, zákonný úrok z prodlení z částky 8 196 Kč od 1.7.2020 do 31.12.2020 ve výši 7,25%, zákonný úrok z prodlení z částky 8 196 Kč od 1.1.2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalobce tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] uzavřel dne 1.11.2006 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal a zavázal se vrátit částku ve výši 19 968 Kč (skládající se z půjčky ve výši 12 000 Kč a ze souhrnného poplatku ve výši 7 968 Kč) formou 52 týdenních splátek po 384 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 byla s účinností od 1.7.2015 pohledávka, která činila ke dni postoupení 8 196 Kč, postoupena na žalobce. 2. Žalobce je zahraniční právnickou osobou. Příslušnost k projednání věci je dána ve smyslu čl. 18 bod 2 nařízení EU č. 1215/2012, ze dne 12.12.2012, bydlištěm žalovaného, které je na území České republiky. 3. Žalobce sebe i svého právního zástupce z jednání omluvil. Souhlasil s rozhodnutím soudu v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Smlouvou o půjčce [číslo] uzavřenou dne 1.11.2006 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], poskytl žalovanému částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč, celkem tedy částku 19 968 Kč v 52 týdenních splátkách po 384 Kč, s tím, že první splátka byla splatná 7. dne od uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil, že uvedenou částku převzal v hotovosti. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně Přílohy č. 1 uzavřenou dne 19.6.2015 mezi [právnická osoba], [IČO], a žalobcem bylo prokázáno, že žalobci byla postoupena pohledávka za žalovaným z výše uvedené půjčky. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12.9.2018 bylo žalovanému odesláno dne 14.9.2018 a výzva k úhradě ze dne 10.5.2021 byla odeslána dne 12.5.2021. Výpisem z Obchodního rejstříku a rejstříku společnosti v Lucemburku bylo zjištěno, že žalobce je registrován jako společnost s ručením omezeným od 5.6.2005 pod č. B [číslo]. 5. Předmětem řízení je závazek ze smlouvy o půjčce uzavřené přede dnem 1.1.2014, a proto soud na skutkový stav aplikoval ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) dosavadní právní předpisy, tedy zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). 6. Listinami bylo prokázáno, že mezi účastníky byla v souladu s § 657 obč. zák. uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalovaný (spotřebitel) od předchůdce žalobce (podnikatele) převzal částku ve výši 12 000 Kč, kterou měl vrátit v 52 týdenních splátkách, a to celkem částku 19 968 Kč. Žalovaný, dle tvrzení žalobce, uhradil celkem částku ve výši 11 772 Kč. 7. Za tohoto stavu soud žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobci dosud nevrácenou částku z poskytnuté půjčky, která činí 228 Kč (12 000 Kč – 11 772 Kč). Žalovaný byl požádán o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k plnění doručená do dispozice žalovanému) doručením žaloby (21.2.2022). Žalovaný byl povinen plnit prvního dne poté, následujícího dne, tj. 23.2.2022, se žalovaný dostal do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba je pro první pololetí r. 2022 stanovena ve výši 3,75 %, a proto úrok z prodlení byl přiznán ve výši 11,75 % ročně. 8. Ve zbytku, tedy co do částky ve výši 7 968 Kč a co do úroků z prodlení z částky 8 196 Kč soud žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že ujednání o výši poplatku (úroku – viz níže) je neplatné. Jak vyplývá z ustanovení týkajících se závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (§ 56 odst. 1 obč. zák.). Ustanovení § 55 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31.7.2010 (tedy v době uzavření smlouvy) stanovilo, dle názoru soudu v rozporu s úvodními ustanoveními a zejména čl. 3 a čl. 5 Směrnice Rady ES č. 93/13/ EHS ze dne 5.4.1993, že neplatnosti ujednání v rámci spotřebitelských smluv je třeba se dovolat (relativní neplatnost). S účinnosti od 1.8.2010 (zákon č. 155/2010 Sb.) bylo ustanovení § 55 odst. 2 obč. zák. změněno tak, že příslušná ujednání ve spotřebitelských smlouvách demonstrativně vymezená v § 56 obč. zák. jsou neplatná. Absolutní neplatnost je povinen soud zkoumat z úřední moci. Výši souhrnného poplatku, který představuje 66,4 % poskytnuté částky, soud vyhodnotil jako nepřiměřené ujednání, které je neplatné. Sjednaný souhrnný poplatek je nutno postavit na roveň úroku (§ 658 odst. 1 obč. zák., podle kterého při peněžité půjčce lze dohodnout úroky) jakožto ceny za dočasně poskytnuté peněžní prostředky. Lze dodat, že dohodnutý poplatek (úrok) je zároveň v rozporu s dobrými mravy. Platná právní úprava v České republice maximální možnou výši úroku nestanoví (na rozdíl např. od Švýcarské konfederace, kde podle čl. 9 odst. 2 písm. b/ a čl. 14 Federálního zákona o spotřebitelském úvěru ze dne 23.3.2001 může úroková sazba činit 15 % ročně). Rozsudek Nejvyššího soudu ČR v trestní věci 5 Tdo 248/2003 uvádí, že lichvářskou povahu ve smyslu trestního zákona má sjednaný úrok ve výši 66 % ročně. Civilní judikatura pak dovozuje, že sjednané vysoké úroky mohou být v rozporu s dobrými mravy (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 474/2006). 9. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný. Žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.