24 C 27/2022-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 22.1.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 106 461,03 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 45 204,26 Kč od 4.1.2022 do zaplacení ve výši 10,75 % a smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 36 820 Kč od 4.1.2022 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že dne 15.6.2021 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3 smlouvy o úvěru. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši 55 584 Kč a měla být žalovaným žalobci uhrazena v 72 splátkách po 772 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 23 % p.a. a RPSN činí 38,73 % p.a. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly žalobcem poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně doplňkovou službu PODPORA. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15.1.2021, kdy nezaplatil splátku v celkové výši 1 298 Kč. Do této výše je zahrnuta splátka úvěru a splátka za výkon doplňkové služby PODPORA ve výši 526 Kč měsíčně, která je splatná společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovaným zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20.10.2021 a druhou písemnou upomínku ze dne 5.11.2021, kterými vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobci své splatné závazky neuhradil, a proto žalobce zesplatnil jistinu úvěru a vyzval žalovaného k úhradě nároku, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 106 532,05 Kč. 2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 15.6.2021 se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 15 649 Kč měla být vyplacena ve prospěch žalobce za účelem úplné úhrady předchozího závazku, částka ve výši 8 351 Kč na účet žalovaného a zbylá částka ve výši 6 000 Kč měla být započtena na náklady žalobce spojené s vyřízením úvěru. Úroková sazba byla dohodnuta na 23 % ročně. Částka ve výši 8 351 Kč měla být vyplacena na účet spotřebitele do pěti pracovních dnů od nabytí účinnosti této smlouvy za předpokladu splnění všech předcházejících zákonných i smluvních podmínek spotřebitele (bod IV .4.3 smlouvy o úvěru). Podle bodu V .5.1 smlouvy o úvěru dlužná částka měla být uhrazena v pravidelných měsíčních splátkách po 772 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Celkem dlužná částka včetně úroku byla vyčíslena na 25 584 Kč (bod IV .4.9 smlouvy o úvěru). Účastníci si pod bodem VII. smlouvy o úvěru sjednali doplňkovou službu PODPORA. Ze smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA (označené také jako příloha č. 2 ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru) bylo zjištěno, že mezi účastníky byla za splnění dalších podmínek dohodnuta možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc, dále možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a ztráty zaměstnání (bod II .2.3 přílohy č. 6). Za doplňkovou službu PODPORA se žalovaný zavázal hradit měsíčně 526 Kč, celkem za dobu trvání úvěru 37 872 Kč. Z výpisu FioBanky bylo zjištěno, že žalobce dne 15.6.2021 převedl na účet žalovaného částku 15 649 Kč a na účet žalobce částku 8 351 Kč. Upomínkou č. 1 ze dne 20.10.2021, odeslanou téhož dne, vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky ve výši 1 598 Kč. Upomínkou č. 2 ze dne 5.11.2021, odeslanou téhož dne, vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky ve výši 2 098 Kč. Z listiny označené jako Zesplatnění úvěru ze dne 21.11.2021, odeslané téhož dne, bylo zjištěno, že žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 106 532,05 Kč do 3.1.2022. Z výpisu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný nebyl ke dni 14.6.2021 veden jako dlužník. Z registru SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 14.6.2021 je žalovaný bez negativního záznamu. Z výplatního lístku za měsíc 4/2021 bylo zjištěno, že měsíční hrubá mzda žalovaného činila 23 009 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalobce vedeného u [právnická osoba], bylo zjištěno, že v období 3/2021 byl počáteční zůstatek 1 027,88 Kč, konečný 1 642,40 Kč, za období 4/2021 počáteční 1 642, 40 Kč konečný 255,51 Kč a za období 5/2021 počáteční 255,51 Kč a konečný 855,08 Kč 4. Na takto prokázaný skutkový stav soud aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směr