24 C 297/2021-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 28.6.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku ve výši 50 170 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 841,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 310,53 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 35 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a 19,23 % úrok ročně z částky 35 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaná s právním předchůdcem žalobcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 12.7.2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Peníze žalovaná v den uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku ve výši 65 840 Kč (skládající se z úvěru ve výši 35 000 Kč a poplatků ve výši 28 000 Kč a pojištění ve výši 840 Kč) formou 60 týdenních splátek po 1 064 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 byla s účinností od 15.1.2021 pohledávka, která ke dni postoupení činila bez příslušenství částku 50 170 Kč, postoupena na žalobce. 2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne 11.7.2018 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci celkem částku 63 840 Kč v 60 týdenních plátkách po 1 064 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy str. 13 uzavřenou dne 15.1.2021 bylo prokázáno, že žalobci byla postoupena pohledávka za žalovanou z výše uvedeného úvěru. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19.2.2021 bylo žalované odesláno dne 22.2.2021 a výzva k plnění ze dne 13.5.2021 byla odeslána dne 14.5.2021. Z poskytnutých tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaná uhradila předchůdci žalobce částku ve výši 13 670 Kč. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 12.7.2018 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 o. z.). 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovanou vydat žalobci z poskytnutých peněžních prostředků nevrácenou částku, která činí 21 330 Kč (35 000 Kč – 13 670 Kč). Žalovaná byla požádána o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení, doručená do dispozice žalované) doručením žaloby (7.1.2022). Žalovaná byla povinna vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (8.1.2022), kdy byla o plnění požádána (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 9.1.2022, se žalovaná dostala do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba činila v prvém pololetí r. 2022 3,75 %, a proto úrok z prodlení byl od 9.1.2022 přiznán ve výši 11,75 % ročně. 11. Ve zbytku, tedy co do částky 28 840 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 841,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 310,53 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 35 000 Kč od 16.1.2021 do 8.1.2022 a z částky 13 670 Kč od 9.1.2022 do zaplacení, a dále úrok ve výši 19,23 % ročně z částky 35 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že smlouva o úvěru (tedy i ujednání o poplatcích) je neplatná. 12. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.