24 C 309/2021-54 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 26.10.2020, doplněnou podáním došlým soudu dne 28.2.2022, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 32 443,56 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 27 426 Kč od 17.5.2020 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že s žalovaným uzavřel dne 5.2.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 921 Kč. Žalovaný zároveň přistoupil k rámcové smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr a zavázal se měsíčně hradit pojistné ve výši 6,99 % měsíční splátky úvěru. Žalobce dne 6.2.2019 svůj závazek převodem částky na účet žalovaného splnil. Naproti tomu žalovaný své povinnosti neplnil a vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného se splátkami žalobce dopisem ze dne 4.5.2020 od smlouvy odstoupil ke dni 16.5.2020. Odstoupením smlouva o úvěru zanikla a žalovanému nastala povinnost žalobci uhradit peněžité závazky ze smlouvy, které jsou složeny z jistiny ve výši 27 426 Kč, splátek pojištění ve výši 300 Kč, běžných úroků ke dni odstoupení ve výši 2 617,56 Kč, nákladů žalobce v případě ukončení smlouvy ve výši 1 500 Kč a nákladů za upomínky ve výši 600 Kč. Žalovaný na splátkách uhradil celkem 9 610 Kč. 2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z listiny označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru cofiklasik“ [číslo] ze dne 5.2. 2019 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,88 %. Listina dále obsahuje údaje o majetkových poměrech žalovaného, splatnosti úvěru, pojištění a další podmínky pro poskytnutí úvěru. Smlouva dále obsahuje údaj o tom, že za žalobce je podepsána digitálně [jméno] [příjmení] a na straně žalovaného je uvedeno, že„ Klient [celé jméno žalovaného] podepsal kódem [číslo]“. Z listiny označené jako„ Stav ověření podpisu“ je ve vztahu k žalobci uvedeno„ Podpis je PLATNÝ, podepsaný uživatelem [jméno] [příjmení]“ a dále je uveden email [email]“, ve vztahu k žalovanému je uvedeno Podpis je PLATNÝ, podepsáno uživatelem PKB [číslo]“ a dále je uveden email [email]“. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobce toto posuzoval na základě zpráv z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru CRIF a výpisu z bankovního účtu, přičemž čistý příjem byl zjištěn ve výši 40 729 Kč měsíčně, a v rámci výdajů splátky úvěrů 29 793 Kč měsíčně, výživné ve výši 1 500 Kč, náklady na bydlení žádné. Z listiny označené jako„ Obraty“ bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému dne 5.2.2019 částku 30 000 Kč. 4. Žalobcem předložená Smlouva o spotřebitelském úvěru cofiklasik [číslo] ze dne 5.2.2019 obsahuje označení účastníků a celou řadu smluvních ujednání včetně výše poskytovaného úvěru, neobsahuje však vlastnoruční podpis žalovaného a na jeho místě je uvedeno, že žalovaný smlouvu podepsal kódem [číslo]. Podle § 561 odst. 1 věty první občanského zákoníku k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Ve vztahu k elektronickému podpisu právního jednání odkazuje věta druhá téhož ustanovení občanského zákoníku na jiný právní předpis, kterým je přímo použitelný předpis Evropské unie, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Podle čl. 25 odst. 2 nařízení EU č. 910/2014 účinky vlastnoručního podpisu má jen kvalifikovaný elektronický podpis. Podle čl. 3 odst. 11 a odst. 12 nařízení EU č. 910/2014 kvalifikovaným elektronickým podpisem je zaručený elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v čl. 26 nařízení EU č. 910/2014, a to že je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou, a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. SMS kód uvedený na úvěrové smlouvě takovým podpisem není, neboť nesplňuje podmínky stanovené pro kvalifikovaný (zaručený) elektronický podpis, resp. žalobce takovou skutečnost neprokázal. K uvedenému nutno dodat, že v rámci listiny označené jako Stav ověření podpisu je žalovaný jako uživatel, který listinu podepsal, uvedeno PKB [číslo] a k tomu je přiřazen email se jménem„ jakub.kiedron“, což samo o sobě vede k pochybnostem o připojení podpisu žalovaným na smlouvu o úvěru. Za situace, že ani z ostatních žalobcem předložených důkazů nevyplynulo, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla uzavřena platně, a proto případné nároky z ní nemohl žalobci přiznat. 5. Neplatnost smlouvy o úvěru bylo nutno dovodit i z jiného důvodu. 6. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 7. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu