24 C 312/2020-67 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 7.8.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 463 794,20 Kč, dále úrok ve výši 8,49 % ročně z částky 442 350,71 Kč od 29.1.2020 do zaplacení, dále 10% roční úrok z prodlení z částky 463 794,20 Kč od 29.1.2020 do zaplacení a dále částku ve výši 13 815,64 Kč. Žalobce tvrdil, že s žalovaným uzavřeli dne 4.4.2019 smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému dne 4.4.2019 finanční prostředky ve výši 450 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 84 splátkách po 7 788 Kč a zaplatit sjednané úroky ve výši 8,49 %, poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 9 000 Kč a měsíční pojistné ve výši 502 Kč. Žalovaný za měsíce říjen 2019 a listopad 2019 neuhradil splátku, respektive byl v prodlení s 1 splátkou déle než tři měsíce, a proto bylo žalovanému zasláno oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k doplacení dlužné částky ve výši 463 794,20 Kč (částka se skládala z poplatku za zprostředkování úvěru ve výši 1 272,86 Kč, dlužné jistiny ve výši 442 350,71 Kč, dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 16 664,63 Kč, dlužného pojistného ve výši 1 506 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč). V části V. smlouvy o hotovostním úvěru byly sjednané smluvní pokuty a náklady v případě opožděných plateb. Žalovaný se zavázal, že v případě, že se opozdí s platbou splátky nebo jiné platby, je žalobce oprávněn naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě, že je dlužná částka nižší než 500 Kč, může žalobce účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky. V případě zesplatnění úvěru je žalobce oprávněn naúčtovat jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3 % z nesplacené jistiny, úroků a pojistného, maximálně však ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a do výše 200 000 Kč. Dne 28.11.2020 došlo k zesplatnění úvěru, a proto žalobce požadoval i smluvní pokutu ve výši 3 % z nesplacené jistiny, pojistného a úroků, tj. z částky 460 521,34 Kč. 2. Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 17.2.2021, č. j. 24 C 312/2020-26, byl žalovanému pro neznámý pobyt ustanoven opatrovník, který navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že v době kdy byl úvěr uzavírán a kdy byl fakticky žalovanému vyplacen, se jednalo o osobu tzv. neúvěrovatelnou. Žalovaný se v místě svého bydliště delší dobu nezdržoval, neměl stálou práci a žalobci muselo být zřejmé, že nebude mít úvěr z čeho splácet. Žalobce si řádně neprověřil majetkové poměry žalovaného. 3. Smlouvou o hotovostním úvěru ze dne 4.4.2019 bylo prokázáno, že žalobce (původně [právnická osoba], [IČO]) se zavázal poskytnout žalovanému bankovním převodem úvěr ve výši 450 000 Kč. Potvrzením České spořitelny, a. s., o provedené odchozí platbě ze dne 22.7.2020 a zprávou České spořitelny, a. s., ze dne 10.8.2022 bylo prokázáno, že na účet žalovaného byla [právnická osoba] s.r.o., [IČO], odeslána dne 4.4.2019 částka ve výši 450 000 Kč. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný uhradil částku ve výši celkem 31 229,88 Kč. Výzvou ze dne 28.1.2020 označenou jako„ Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru“, doručenou žalovanému dne 30.1.2020, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 463 794,20 Kč do 30 dnů. 4. V průběhu řízení bylo usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 4.1.2022 rozhodnuto, že na místo žalobce [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], bude v řízení pokračováno se [právnická osoba] [příjmení] a.s., [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jako s novým žalobcem. Výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo], vzal soud za prokázáno, že došlo k fúzi sloučením společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jakožto nástupnické společnosti, se [právnická osoba], s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jakožto společností zanikající, přičemž jmění zanikající [právnická osoba], s.r.o., přešlo na nástupnickou společnost [právnická osoba], a to dne 1.12.2021. 5. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 6. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. – o. z.). Z předložených podkladů pro posouzení schopnosti splácet úvěr byl výpisem z účtu za období od 1.1.2019 do 31.3.2019 prokázán celkový příjem žalovaného 66 711,15 Kč, odchozí platby činily 68 486,98 Kč a zůstatek na účtu 790,02 Kč. Dále byla zjištěna mzda žalovaného naposledy ve výši 15 155 Kč měsíčně, a z listiny označené jako„ Rozhodnutí jediného společníka o schválení prokury“ ze dne 14.3.2019 a dodatku k pracovní smlouvě z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný za výkon funkce prokuristy měl obdržet odměnu ve výši 10 000 Kč měsíčně. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovanému byl dne 9.10.2018 poskytnut spotřební úvěr, přičemž k 28.2.2019 činil zůstatek nesplacené jistiny 55 723 Kč. Žalovaný žalobci sdělil, že jeho výdaje činí celkem 7 000 Kč, přičemž z toho 2 000 Kč vynakládá na bydlení. Žalobce vzal za prokázaný příjem žalovaného částku ve výši 14 904 Kč, částka 10 000 Kč nebyla doložena. Z uvedeného vyplývá, že ve skutečnosti žalobce příjmy a výdaje žalovaného, tedy jeho skutečné výdaje na bydlení, stravu, ošacení a další nezbytné potřeby řádně nezjišťoval a zřejmě vůbec při hodnocení schopnosti žalovaného spl