24 C 318/2021-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 16.7.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, dále 18,9% roční úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 2.6.2021 do 30.6.2021, dále úrok 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 12.6.2021 do zaplacení, dále úrok 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 1.7.2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 807,78 Kč od 1.3.2021 do 1.6.2021. Žalobce tvrdil, že uzavřel dne 1.12.2020 s žalovaným rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dodatkem č. 1 k rámcové smlouvě ze dne 15.12.2020 bylo žalovanému umožněno čerpání kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Žalobce posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr na základě informací z interních a externích databází. Žalovaný porušil smluvní povinnosti, a proto dne 2.6.2021 kontokorent zesplatnil. Ke dni zesplatnění byla pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 20 000 Kč a nesplaceným smluvní úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 807,78 Kč. 2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Rámcovou smlouvou [číslo] uzavřenou dne 1.12.2020 a dodatkem č. 1 uzavřeným dne 15.12.2020 bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr spočívající v možnosti přečerpání běžného účtu do částky 20 000 Kč, a to na dobu neurčitou. Účastníci si dohodli roční úrok ve výši 18,9 %. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu bylo zjištěno, že ke dni 12.7.2021 byla vyčerpána jistina ve výši 20 000 Kč. Obchodní úrok činil 807,78 Kč. Výzvou k zaplacení ze dne 2.6.2021, odeslanou dne 3.6.2021, vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky ve výši 20 807,78 Kč nejpozději do 11.6.2021. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřený dodatek č. 1 k rámcové smlouvě [číslo] ze dne 15.12.2020 jako neplatný, neboť odporuje zákonu (§ 580 o. z.). Žalobcem předložená úvěrová zpráva ze dne 15.12.2020 obsahuje údaje o hypotečním úvěru žalovaného ve výši 560 000 Kč, se splátkou 2 086 Kč měsíčně, neobsahuje však žádné konkrétní údaje podložené důkazy o příjmech a výdajích žalovaného, jeho skutečných majetkových poměrech. 6. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (půjčku, zápůjčku). 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovaného vydat žalobci poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný byl požádán o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení, doručená do dispozice žalovaného) doručením žaloby (28.4.2022). Žalovaný byl povinen vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (29.4.2022), kdy byl o plnění požádán (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 30.4.2022, se žalovaný dostal do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba činila v prvém pololetí r. 2022 3,75 %, a proto úrok z prodlení byl od 30.4.2022 přiznán ve výši 11,75 % ročně. 12. Ve zbytku, tedy 18,9% roční úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 2.6.2021 do 30.6.2021, dále 8,25% roční úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 12.6.2021 do 29.4.2022 a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 1.7.2021 do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 807,78 Kč, soud zamítl. 13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu tak, že žalobci byla přiznána jejich plná náhrada. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a ze dvou paušálních náhrad po 100 Kč (§ 1 odst. 1, 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.)