24 C 327/2021-37 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 28.6.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 12 500 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 517,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 364,14 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 626,51 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a úrok 23,72 % ročně z částky 9 626,51 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], (po fúzi [IČO]) uzavřel dne 16.6.2015 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Peníze žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 17 400 Kč (skládající se ze zápůjčky ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 7 400 Kč) formou 58 týdenních splátek po 300 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 byla s účinností od 15.1.2021 pohledávka, která činila bez příslušenství ke dni postoupení 12 500 Kč, postoupena na žalobce. 2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o půjčce [číslo] uzavřenou dne 16.6.2015 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdci žalobce dále poplatek ve výši 7 400 Kč, celkem tedy částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný potvrdil, že uvedenou částku převzal v hotovosti. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy (str. 12) uzavřenou dne 15.1.2021 mezi [právnická osoba], [IČO], a žalobcem bylo prokázáno, že žalobci byla postoupena pohledávka za žalovaným z výše uvedené půjčky. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12.2.2021 bylo žalovanému odesláno dne 15.2.2021 a výzva k plnění ze dne 13.5.2021 byla odeslána dne 14.5.2021. Z poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce částku ve výši 4 900 Kč. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutou zápůjčku, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o„ půjčce“ ze dne 16.6.2015 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016). Předložené listiny označené jako Karta zákazníka sice obsahují některé údaje o příjmech a výdajích žalovaného, ale k těmto údajům nebyly předloženy žádné podklady, ze kterých bylo vycházeno. 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovaného vydat žalobci z poskytnutých peněžních prostředků nevrácenou částku, která činí 5 100 Kč (10 000 Kč – 4 900 Kč. Žalovaný byl požádán o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení, doručená do dispozice žalovanému) doručením žaloby (25.2.2022). Žalovaný byl povinen vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (26.2.2022), kdy byl o plnění požádán (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 27.2.2022, se žalovaný dostal do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba činila v prvém pololetí r. 2021 3,75 %, a proto úrok z prodlení byl přiznán ve výši 11,75 % ročně. 11. Ve zbytku, tedy co do částky 7 400 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 517,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 364,14 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 9 626,51 Kč od 16.1.2021 do 26.2.2022 a z částky 4 526,51 Kč od 27.2.2022 do zaplacení, a dále úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 9 626,51 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce (tedy i ujednání o poplatcích) je neplatná. 12. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.