24 C 333/2021-37 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 30.7.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku ve výši 17 559,11 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 818,31 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 911,57 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 716,03 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a 29 % úrok ročně z částky 9 716,03 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, a dále částku ve výši 13 336,44 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 228,91 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 586,23 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 134,43 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a 29 % úrok ročně z částky 7 134,43 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaná s právním předchůdcem žalobcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 18.10.2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Peníze žalovaná v den uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku ve výši 18 917 Kč (skládající se ze zápůjčky ve výši 10 000 Kč a poplatků ve výši 8 917 Kč) formou 60 týdenních splátek po 316 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 byla s účinností od 5.1.2021 pohledávka, která ke dni postoupení činila bez příslušenství částku 22 859,11 Kč, postoupena na žalobce - nárok č. 1. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná s právním předchůdcem žalobcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 1.8.2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Peníze žalovaná v den uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku ve výši 18 917 Kč (skládající se ze zápůjčky ve výši 10 000 Kč a poplatků ve výši 8 917 Kč) formou 60 týdenních splátek po 316 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 byla s účinností od 5.1.2021 pohledávka, která ke dni postoupení činila bez příslušenství částku 20 836,44 Kč, postoupena na žalobce. 2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou dne 18.10.2018 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci celkem částku 18 917 Kč v 60 týdenních plátkách po 316 Kč a poslední splátkou ve výši 273 Kč Smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou dne 1.8.2018 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci celkem částku 18 917 Kč v 60 týdenních plátkách po 316 Kč a poslední splátkou ve výši 273 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy str. 36 uzavřenou dne 18.12.2020 bylo prokázáno, že žalobci byla postoupena pohledávka za žalovanou z výše uvedených zápůjček. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6.1.2021 bylo žalované odesláno dne 25.1.2021 a výzva k plnění ze dne 28.6.2021 byla odeslána téhož dne. Z tabulky umoření a vyjádření žalobce bylo zjištěno, že žalovaná na první zápůjčku uhradila částku 736 Kč a na druhou zápůjčku částku 5 256 Kč. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutou zápůjčku, a proto soud vyhodnotil uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 18.10.2018 a 1.8.2018 jako neplatné, neboť odporují zákonu (§ 580 o. z.). 6. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr (půjčku, zápůjčku). 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovanou vydat žalobci z poskytnutých peněžních prostředků nevrácenou částku, která u prvního nároku činí 9 264 Kč (10 000 Kč – 736 Kč) a u druhého nároku činí 4 744 Kč (10 000 Kč - 5 256 Kč). Žalovaná byla požádána o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení, doručená do dispozice žalované) doručením žaloby (18.2.2022). Žalovaná byla povinna vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (19.2.2022), kdy byla o plnění požádána (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 20.2.2022, se žalovaná dostala do prodlení. Úrok z prodl