24 C 364/2021-63 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 13.5.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku ve výši 196 706,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 729,56 Kč od 16.4.2018 do 29.1.2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 16 741,87 Kč od 16.4.2018 do 29.1.2019, úrok 14,6 % ročně z částky 195 046,41 Kč od 26.2.2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 195 046,41 Kč od 26.2.2020 do zaplacení. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce dovozoval ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.2.2020 a její přílohy č. 1 – Seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobcem a společností [právnická osoba], [IČO]. Žalobce tvrdil, že banka uzavřela s žalovanou dne 16.4.2018 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen smlouva o úvěru), v níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 84 měsíčních splátkách ve výši 4 154,60 Kč, a to počínaje dnem 26.5.2018, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 14,60 % p.a. Banka svůj závazek splnila a dne 16.4.2018 úvěr žalované poskytla, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalované. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu s produktovými podmínkami banky prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši, neboť byla žalovaná k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Žalovaná tak dluží žalobci na jistině částku 195 046,41 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 9 729,56 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaná měla zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 1 660 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25.2.2020 ve výši 16 741,87 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 195 046,41 Kč od 26.2.2020 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 14,60 % ročně z částky 195 046,41 Kč od 26.2.2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – expres půjčka ze dne 16.4.2018 a výpisem z úvěrového účtu č. 2018 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované téhož dne částku 200 000 Kč. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaná na poskytnutý úvěr [číslo] uhradila celkem částku 19 501,46 Kč. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru ze dne 16.4.2018 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. – o. z.). Posouzení schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 200 000 Kč pouze na základě potvrzení o výši příjmu, který za poslední tři měsíce činil v průměru 13 282 Kč čistého, a sdělení žalované, že celkový příjem domácnosti činí 35 000 Kč, dále údaji z bankovních a nebankovních registrů, považuje soud ze nedostatečné, neodpovídající shora uvedeným závěrům soudů, neboť nic nevypovídají o skutečných potřebách a výdajích žalované na živobytí. 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovanou vydat žalobci poskytnuté a nevrácené peněžní prostředky ve výši 180 498,54 Kč. Žalovaná byla požádána o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení doručená do dispozice žalované) doručením žaloby (19.8.2022). Žalovaná byla povinna vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (20.8.2022), kdy byla o plnění požádána (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 21.8.2022, se žalovaná dostala do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba činí v druhém pololetí roku 2022 7 %, a proto úrok z prodlení byl stanoven ve výši 15 % ročně. 11. Smlouva o úvěru (tedy i případná ujednání o poplatcích, pokutách a úrocích) byla shledána jako neplatná, a proto soud ve zbytku, tedy částku ve výši 16 207,87 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 9 729,56 Kč od 16.4.2018 do 29.1.2019, dále kapitalizovaný zákonný úrok