24 C 48/2021-39 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 30.10.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku ve výši 8 520 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 597,80 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 738,30 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 6 561,45 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, a dále úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 561,45 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaná s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 26.10.2015 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Peníze žalovaná v den uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku ve výši 26 100 Kč (skládající se ze zápůjčky ve výši 15 000 Kč a poplatku ve výši 11 100 Kč) formou 58 týdenních splátek po 450 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 byla s účinností od 6.12.2019 pohledávka, která činila bez příslušenství ke dni postoupení 8 520 Kč, postoupena na žalobce. 2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o půjčce [číslo] uzavřenou dne 26.10.2015 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdci žalobce dále poplatek ve výši 11 100 Kč, celkem tedy částku 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. dne od uzavření smlouvy. Žalovaná potvrdila, že uvedenou částku převzala v hotovosti. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, stránka 157, uzavřenou dne 6.12.2019 mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], a žalobcem bylo prokázáno, že žalobci byla postoupena pohledávka za žalovanou z výše uvedené půjčky. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019 bylo žalované odesláno dne 7.1.2020 a výzva k plnění ze dne 3.9.2020 byla odeslána dne 4.9.2020. Z poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaná uhradila předchůdci žalobce částku ve výši 17 580 Kč. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplývá, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitelky) splácet poskytnutou zápůjčku, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o„ půjčce“ ze dne 26.10.2015 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016). Předložená listina označená jako Karta zákazníka sice obsahuje údaje o příjmech a výdajích žalované, ale k těmto údajům nebyly předloženy žádné podklady, ze kterých by bylo možno správnost těchto údajů ověřit. 6. Za stavu, že poskytnutá částka ve výši 15 000 Kč (u které by připadalo v úvahu ji vydat z titulu bezdůvodného obohacení) již byla žalobci žalovanou uhrazena v plné výši, soud žalobu zamítl. 7. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení neúspěšný a žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.