24 C 49/2021-95 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 4.2.2021, doplněnou podáním došlým soudu dne 30.11.2021, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 43 886,75 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 981,98 Kč od 4.2.2021 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 14 910 Kč od 4.2.2021 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že dne 25.2.2020 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3 smlouvy o úvěru. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši 22 225 Kč a měla být žalovaným žalobci uhrazena v 72 splátkách po 309 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 23 % p.a. a RPSN činí 38,77 % p.a. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly žalobcem poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně doplňkovou službu PODPORA a doplňkovou inkasní službu. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15.11.2020, kdy nezaplatil splátku v celkové výši 519 Kč. Do této výše je zahrnuta splátka úvěru, splátka za výkon inkasní služby ve výši 50 Kč měsíčně a splátka za výkon doplňkové služby PODPORA ve výši 160 Kč měsíčně, které jsou splatné společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovaným zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20.11.2020 a druhou písemnou upomínku ze dne 5.12.2020, kterými vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobci své splatné závazky neuhradil, a proto žalobce zesplatnil jistinu úvěru a vyzval žalovaného k úhradě nároku, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 44 001,60 Kč, jež se skládá ze zbylé části jistiny ve výši 11 921,32 Kč, úroků ve výši 9 994,77 Kč, inkasní služby ve výši 3 550 Kč (71 splátek po 50 Kč), zbylé části doplňkové služby PODPORA – odklad 2 556 Kč (71 splátek po 62 Kč), nemoc 4 402 Kč (71 splátek po 62 Kč), práce 4 402 Kč (71 splátek po 62 Kč) a nákladů na upomínky ve výši 1 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 960,66 Kč. 2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 25.2.2020 se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 5 206 Kč měla být vyplacena ve prospěch žalobce za účelem úplné úhrady předchozího závazku, částka ve výši 4 394 Kč na účet žalovaného a zbylá částka ve výši 2 400 Kč měla být započtena na náklady žalobce spojené s vyřízením úvěru. Úroková sazba byla dohodnuta na 23 % ročně. Částka ve výši 4 394 Kč měla být vyplacena na účet spotřebitele do pěti pracovních dnů od nabytí účinnosti této smlouvy za předpokladu splnění všech předcházejících zákonných i smluvních podmínek spotřebitele (bod IV .4.3 smlouvy o úvěru). Podle bodu V .5.1 smlouvy o úvěru dlužná částka měla být uhrazena v pravidelných měsíčních splátkách po 309 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Celkem dlužná částka včetně úroku byla vyčíslena na 22 225 Kč (bod IV .4.9 smlouvy o úvěru). Účastníci si pod bodem VII. smlouvy o úvěru sjednali doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu PODPORA. Ze smlouvy o inkasní službě (označené také jako příloha č. 4) bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dohodnuta inkasní služba, za jejíž výkon se zavázal žalovaný žalobci hradit částku ve výši 50 Kč měsíčně (bod II .2.3 smlouvy o inkasní službě). Ze smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA (označené také jako příloha č. 6 ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru) bylo zjištěno, že mezi účastníky byla za splnění dalších podmínek dohodnuta možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc, dále možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a ztráty zaměstnání (bod II .2.3 přílohy č. 6). Za doplňkovou službu PODPORA se žalovaný zavázal hradit měsíčně 160 Kč, celkem za dobu trvání úvěru 11 520 Kč. Z tabulky umoření (příloha č. 3 ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru) bylo zjištěno, že žalovaný měl žalobci uhradit celkem 72 splátek po 519 Kč s tím, že první splátka měla být splatná dne 15.3.2020 a poslední dne 15.2.2026. Výše splátky úvěru činila 309 Kč měsíčně (jistina + úrok), výše splátky inkasní služby 50 Kč měsíčně a výše splátky služby PODPORA 160 Kč měsíčně. Z výpisu FioBanky bylo zjištěno, že žalobce dne 26.2.2020 převedl na účet žalovaného částku 4 394 Kč a na účet žalobce částku 5 206 Kč. Upomínkou č. 1 ze dne 20.4.2020, odeslanou téhož dne, vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky ve výši 819 Kč. Upomínkou č. 1 ze dne 20.11.2020, odeslanou téhož dne, vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky ve výši 819 Kč. Upomínkou č. 2 ze dne 5.12.2020, odeslanou téhož dne, vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky 1 319 Kč. Z listiny označené jako Zesplatnění úvěru ze dne 21.12.2020, odeslané téhož dne, bylo zjištěno, že žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 51 746 Kč do 3.2.2021. Z výpisu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že usnesením ze dne 26.10.2018 bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalovaného a ke dni 13.2.2019 byl zápis v rejstříku ukončen. Z nebankovního registru bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 25.2.2020 splňuje požadavky AML zákona. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 6.12.2019 bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaného u [právnická osoba], byl od 1.1.2020 prodloužen do 31.12.2020. Ze mzdového výměru a výplatního lístku za měsíc 12/2019 bylo zjištěno, že měsíční mzda žalovaného činila 20 050 Kč. 4. Na takto prokázaný skutkový stav soud aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.20