24 C 52/2021-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 27.1.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 8 550 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 058,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 095,56 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 584,53 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a úrok 23,72 % ročně z částky 6 584,53 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], (po fúzi [IČO]), uzavřel dne 21.12.2014 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Peníze žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 20 880 Kč (skládající se ze zápůjčky ve výši 12 000 Kč a poplatku ve výši 8 880 Kč) formou 58 týdenních splátek po 360 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 byla s účinností od 6.12.2019 pohledávka, která činila bez příslušenství ke dni postoupení 8 550 Kč, postoupena na žalobce. 2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Žalovaný u jednání uvedl, že půjčku si vzal na zaplacení pokuty za dopravní přestupek. 4. Smlouvou o půjčce [číslo] uzavřenou dne 21.12.2014 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdci žalobce dále poplatek ve výši 8 880 Kč, celkem tedy částku 20 880 Kč v 58 týdenních splátkách po 360 Kč. Žalovaný potvrdil, že uvedenou částku převzal v hotovosti. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy (str. 41) uzavřenou dne 6.12.2019 mezi [právnická osoba], [IČO], a žalobcem bylo prokázáno, že žalobci byla postoupena pohledávka za žalovaným z výše uvedené půjčky. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019 bylo žalovanému odesláno dne 7.1.2020 a výzva k plnění ze dne 3.9.2020 byla odeslána dne 4.9.2020. Z poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce částku ve výši 12 330 Kč. 5. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). 6. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutou zápůjčku, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o„ půjčce“ ze dne 21.12.2014 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016). Předložená listina označena jako Karta zákazníka sice obsahuje některé údaje o příjmech a výdajích žalovaného, ale k těmto údajům nebyly předloženy žádné podklady, ze kterých bylo vycházeno. 7. Za stavu, že poskytnutá částka ve výši 12 000 Kč (u které by připadalo v úvahu ji vydat z titulu bezdůvodného obohacení) již byla žalobci žalovaným uhrazena v plné výši, soud žalobu zamítl. 8. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr (půjčku, zápůjčku). 9. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení neúspěšný a žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly. 10. V souladu s § 2, § 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a ve smyslu položky 2 bod 2 a položky 1 bod 1 písm. a/ Sazebníku soudních poplatků soud doměřil soudní poplatek z návrhu, a to částku ve výši 600 Kč, když celkem činí poplatek 1 000 Kč, přičemž 400 Kč již bylo uhrazeno.