27 C 56/2022-79 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 12. 2020 se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 39 732,09 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla dne 21. 11. 2019 elektronicky uzavřena smlouva o hotovostním úvěru„ MPŮJČKA PLUS“ GNN [číslo], na základě níž poskytla žalobkyně žalované částku 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, ale úvěr řádně a včas nesplácela, proto žalobkyně odstoupila ke dni 28. 4. 2020 od smlouvy a prohlásila úvěr za splatný. Ke dni 28. 4. 2020 činil dluh na jistině 32 482,09 Kč, na smluvním úroku 1 276,93 Kč a poplatky 250 Kč. Žalobkyně řádně prověřila úvěryschopnost žalované. Žalovaná uvedla měsíční výši příjmu 20 000 Kč, s čímž se však žalobkyně nespokojila a zkoumala reálnou výši příjmů skrz výpisy z účtu žalované, neboť žalovaná u ní měla běžný účet. Takto zjistila výši příjmu, např. v říjnu 2019 v částce 19 773 Kč, v srpnu 2019 v částce 17 846 Kč atd. Prověřovala rovněž jiné závazky žalované a zjistila, že u jiných subjektů nemá, pouze u žalobkyně tři starší úvěry ve výši 7 870 Kč. Žalovaná uvedla výši nákladů 0 Kč, a že nemá žádnou vyživovací povinnost, proto žalobkyně při stanovení nákladů žalované vyšla z životního minima. Žalobkyni proto vyšlo, že maximální možná výše splátky u žalované by byla 1 891,43 Kč, avšak u předmětného úvěru byla stanovena splátka nižší 847,91 Kč. Žalobkyně rovněž zjistila, že žalovaná nemá jiné dluhy po splatnosti. Úvěr byl proto žalované poskytnut v souladu se zákonem. 2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila. 3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, sazebníku, odstoupení od smlouvy včetně dodejky, výpisu z úvěrového účtu, předžalobní upomínky včetně podacího archu, žádosti o poskytnutí úvěru, dvou tabulek a výpisu z běžného účtu. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru„ MPŮJČKA PLUS“ GNN [číslo] ze dne 21. 11. 2019 a akceptace smlouvy soud zjistil, že se žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřely tohoto dne v elektronické podobě smlouvu, v níž se dohodly na poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu s poplatky a úrokem 9,9 % p.a. v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 847,91 Kč splatných vždy k 23. dni v měsíci, přičemž poslední splátka bude splatná k 23. 11. 2024. Z výpisu z účtu soud zjistil, že na běžný účet žalované přišla PŘÍCHOZÍ PLATBA Z JINÉ BANKY COMDATA CZECH A.S. v listopadu 2019 částka 13 919 Kč, v říjnu 2019 nemocenská 8 864 Kč a z [právnická osoba] mzda 5 028 Kč, v září 2019 z [právnická osoba] mzda 6 104 Kč, v srpnu 2019 z [právnická osoba] mzda 17 846 Kč a v červenci z [právnická osoba] mzda 19 773 Kč. Dne 9. 9. 2019 jí byl poskytnut úvěr 213 000 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaná měla u žalobkyně tři starší úvěry ve výši 7 870 Kč. Z výpisu z účtu a ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaná obdržela na účet částku 40 000 Kč a dosud uhradila na úvěr celkem 865,09 Kč. Z odstoupení od smlouvy ze dne 24. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě aktuálně dlužené částky 2669,13 Kč do 7 dnů od doručení tohoto dopisu. Pokud nedojde ve výše uvedeném termínu k uhrazení dlužné pohledávky, je tato výzva zároveň i odstoupením od Smlouvy. Z dodejky soud zjistil, že dopis byl doručován žalované dne 26. 3. 2020 a vrácen žalobkyni dne 30. 3. 2020 z důvodu, že se žalovaná odstěhovala. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela částku 40 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalovaná sice měla u žalobkyně běžný účet, z nějž lze zjistit výši její mzdy či náhrad, ale jinak žalobkyně blížeji příjmovou stránku žalované nezkoumala, nevyžádala si pracovní smlouvu, aby zjistila, zda žalovaná má pracovní smlouvu na dobu neurčitou či určitou, což vzhledem k dlouhodobějšímu smluvnímu vztahu (splátky byly sjednány na dobu 5 let) nepochybně hraje důležitou roli, zda bude žalovaná do budoucna schopna splácet své závazky. Žalobkyně rovněž blížeji nezkoumala výdajovou stránku žalované. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě výpisu z účtu žalované. V rámci posouzení výdajové stránky žalované vyšla žalobkyně pouze z tohoto výpisu a z prohlášení žalované, aniž by si tyto údaje ověřila, nezkoumala náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, případné vyživovací povinnosti, nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných společností a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, vycházela z matematických propočtů, resp. pomocných parametrů a údajů o výdajích poskytnutých samotnou žalovanou, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst