16 C 153/2021-49 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 12. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 28 800 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení z této částky od 1. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 od původního věřitele [právnická osoba], ST Business Centre, 120 The Strand, Gzira, GZR 1027, Malta (dále jen [název] [společnosti]), kdy tato společnost uzavřela s žalovaným dne 30. 10. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr v konečné výši 28 799,80 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 30. 4. 2020. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně závěrem žaloby navrhla, aby soud pro případ, že neuzná nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, aby nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Dne 1. 12. 2021 došlo soudu vyjádření žalobkyně, ve kterém měla upřesnit některé skutečnosti ze své žaloby a v němž se píše, že v žalobním návrhu došlo k administrativní chybě. Žalobkyně tedy vzala svou žalobu částečně zpět, co do částky 0,20 Kč. Žádala proto soud, aby žalovanému uložil uhradit částku 28 799,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně a náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. V této části bylo řízení zastaveno podle § 96 odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř., kdy souhlasu žalovaného s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně nebylo ve smyslu § 96 odst. 3 o. s. ř. třeba. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 4. Soud vycházel z následujících listin: Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 30. 10. 2019, Platební informace [anonymizována dvě slova], Informace o klientech od [název] [společnosti] [název] z čl. 19, Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 12. 2020, Podací lístek ze dne 17. 12. 2020, Smlouva o opakovaném postoupení pohledávek, Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace k žádosti o půjčku, Vyjádření žalobce z čl. 22-26, částečné zpětvzetí žaloby z čl. 29. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Z výše uvedených listin byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru nebylo zjištěno ničeho, jelikož se jedná o nepodepsanou listinu, chybí zde zejména podpis žalovaného. Nebylo nijak prokázáno, jakým způsobem měla být ověřována totožnost žalovaného, který měl být dle této smlouvy úvěrovaným. Ze strany žalovaného zde nebyla žádná aktivní činnost, např. verifikační platba na účet úvěrující společnosti, či zaslání fotokopie osobních dokladů nebo výpisu z bankovního účtu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla dne 20. 12. 2019 uzavřena mezi [název] [společnosti] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Dle podacího lístku ze dne 17. 12. 2020 byla na adresu žalovaného odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně a oznámení postupitele o postoupení pohledávky. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původního věřitele [právnická osoba] [společnost]. Soud dále konstatuje, že v řízení nebylo prokázáno uzavření řádné smlouvy o úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Předložené listiny neobsahují žádný podpis žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by totožnost žalovaného při sjednávání smlouvy byla řádně ověřena, a že by se skutečně jednalo o projev vůle žalovaného. Nicméně v řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla na bankovní účet žalovaného částky 5 400 Kč, 4 200 Kč, 12 000 Kč a za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru a nebyl ani tvrzen jiný právní důvod této platby, lze poskytnutí částky v celkové výši 21 600 Kč na bankovní účet žalovaného hodnotit jako bezdůvodné obohacení žalovaného, a to na úkor předchůdkyně žalobkyně, respektive po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně. Soud tedy žalobě vyhověl z titulu vydání bezdůvodného obohacení co do částky 21 600 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, avšak až za dobu od 27. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně požádán k úhradě dluhu v předžalobní upomínce ze dne 17. 12. 2020 (byť se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o předžalobní upomínku z titulu nesplaceného úvěru), která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku k doručení došlo třetí pracovní den od odeslání, tj. 22. 12. 2020, následující den nastala splatnost a nejpozději od 24. 12. 2020 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 21 600 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 21 600 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba byla naopak zamítnuta co do požadovaného úroku z prodlení za předcházející období z přiznané částky a poplatku za poskytnutí úvěru vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno ani uzavření smlouvy o úvěru ani odeslání dřívější výzvy k plnění žalovanému. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 ve spojení s odst. 3 téhož ust. o. s. ř., jelikož žalobkyně měla neúspěch v poměrně nepatrné části a již v žalobě navrhovala, aby soud její návrh případně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení části jistiny.