16 C 181/2019-268 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 5. 2019 domáhal se žalobce na žalované zaplacení částky 268 324 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že od června 2009 ze strany žalované žalobci pravidelně každý měsíc vystavovány faktury, kterými byly žalobci fakturovány služby serverhostingu (Serverhosting AbcHosting o velikosti 1U, Dodatečná IP adresa a Podpora provozu a správa aplikací a OS Linux) Na fakturách pak blíže uvádí, že faktura byla vystavena na základě smlouvy [číslo] 2009 uzavřené dne 1. 9. 2005, resp. na základě smlouvy: dokladu: SML 2005 [číslo]. Zřejmě se pak v posledně zmiňovaném případě jedná o smlouvu, kterou dne 1. 9. 2005 žalobce uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO]. Jejím předmětem bylo poskytování služeb serverhostingu, konkrétně měla společnost zajistit pro žalobce provoz serverhostingu na síti internet a provoz domény. Tyto služby fakturovala společnost žalobci do dubna 2009. Pokud má být žalovaná právním nástupcem společnosti [právnická osoba], na což lze usuzovat z ukončení fakturace výše označených služeb společností [právnická osoba] ke konci dubna 2009 a se zahájením fakturace služeb žalovanou od května 2009, a taktéž z předání serveru uvedeného ve smlouvě v květnu 2011 žalovanou žalobci, žalovaná k dnešnímu dni nedoložila žalobci žádný právní titul, který by uvedené právní nástupnictví jakkoliv dokládal. Žalovaná, přestože nebyla se žalobcem v žádném smluvním vztahu, mu každý měsíc pravidelně od června 2009 fakturovala poskytování služeb, které ve fakturách specifikovala jako a) Serverhosting AbcHosting o velikosti 1U, b) Podpora provozu a správa aplikací a OS Linux, c) Dodatečná IP adresa. Měsíčně pak fakturovala částku 9 583 Kč (za službu ad a) 2 178 Kč, za službu ad b) 7 260 Kč a za službu ad c) 145,20 Kč včetně DPH). Žalovaná takto fakturovala až do ledna 2019. Žalobce omylem tyto faktury hradil, přičemž naposledy uhradil fakturu z 31. 7. 2019. V květnu 2011 došlo k fyzickému předání serveru specifikovaného ve smlouvě ze strany žalované zpět žalobci. Žalovaná tak nemohla od května 2011 a dále žalobci poskytovat fakturami deklarované služby, když server byl žalobci předán zpět a v současné době je umístěn mezi vyraženými servery v jeho vlastním skladu. Mezi žalobce a žalovanou tedy neexistuje žádný smluvní vztah, ani žádný právní nástupnický titul ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], který by žalovanou opravňoval k fakturaci smluvních služeb. I pokud by tento smluvní vztah a právní nástupnický titul přesto existoval, žalovaná fakturovala žalobci neexistující službu, kterou objektivně poskytovat nemohla. Žalovaná se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatila a musí toto obohacení vydat, tedy vrátit vše, co mu fakturovala a co jí žalobce dle těchto faktur uhradil. S ohledem na tříletou promlčecí dobu specifikuje žalobce tuto částku jako částku ve výši 268 324 Kč, tedy jako plnění za období od 2. 5. 2016 do 11. 8. 2018 (28 měsíců za duben 2016 až červenec 2018 po 9 583 Kč. Jelikož žalovaná odmítla plnění vrátit, domáhá se jej žalobce soudní cestou. 2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobce uplatněný žalobou ze dne 9. 5. 2019 neuznává a činí jej zcela sporným. Žalovaná se nemůže ztotožnit s názorem žalobce, že by se vůči němu jakkoli bezdůvodně obohatila. Ze strany žalované byly žalobci poskytovány služby tak, jak je uvedeno v rámci jednotlivých faktur. Žalovaná tedy žalobci poskytovala služby: - Serverhosting AbcHosting o velikosti 1U, - Podpora provozu a správa aplikací a OS Linux, - Dodatečná IP adresa. Ze strany žalobce pak bylo poskytování těchto služeb akceptováno, když téměř 8 let hradil odměnu za jejich poskytování žalované, a to bez jakýchkoli výhrad či připomínek. Již samotná úhrada předmětných faktur má za následek uznání dluhu ze strany žalobce. Jak vyplývá z ustanovení § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník:„ Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.“ Nutno zdůraznit, že žalobce zde neplnil svůj dluh pouze částečně, ale v plné výši, řádně, včas a bez jakýchkoli výhrad. Takto pak žalobce činil po řadu let. Během těchto let vystavila žalovaná na základě poskytovaných služeb žalobci téměř 100 faktur, když žádná z nich nebyla žalobcem sporována. Žalovaná odkazuje na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 405/2013, který uvádí:„ S ohledem na uvedené výkladové pravidlo, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že smyslem a účelem ustanovení zákona o uznání závazku částečným plněním bylo zakotvit zásadu, že pokud osoba bez dalšího částečně plní na svůj dluh, je jejím úmyslem plnit na existující dluh, jestliže výslovně neuvede, že částečným plněním dluh plně neuznává. Naopak druhá strana závazkového vztahu (věřitel), na jejíž dluh je plněno, je s ohledem na zásadu poctivosti formulovanou v § 6 O.Z. oprávněna očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plnění, a to i prostřednictvím třetí osoby se souhlasem dlužníka, že závazek vůči ní uznává.“ Opět nutno zdůraznit, že žalobce řadu let hradil vystavené faktury žalované bez jakýchkoli námitek. Žalovaná tedy nadále poskytovala služby uvedené v rámci jednotlivých faktur s tím, že žalobce akceptuje poskytování služeb. Pokud by žalobce cokoli namítnul, žalovaná by celou věc posoudila. O tom svědčí i skutečnost, že po obdržení výzvy ze strany žalobce žalovaná byla ochotna k jednání. Pokud však žalobce tvrdí, že 8 let hradil faktury žalované omylem, aniž by žalovaná služby poskytovala, jedná se o ryze účelové tvrzení, které je pro žalovanou naprosto nepochopitelné. Pokud by i žalovaná připustila, že žalobce neměl zájem využívat služby, které žalovaná poskytovala, a faktury skutečně hradil omylem, měl by se obrátit s nárokem na náhradu škody na své zaměstnance, který platby prováděl. Žalovaná chápe postup žalobce, když požadovat vydání bezdůvodného obohacení po žalované, je pro žalobce příznivější, s ohledem na limity stanovené pracovněprávními předpisy, než požadovat náhradu škody po zaměstnanci, nicméně tento postup nelze akceptovat. Jak uvádí i výše citované rozhodnutí, s ohledem na pravidelné úhrady žalovaná důvodně očekávala a předpokládala, že žalobce svůj závazek uznává a dále poskytovala předmětné služby. Pokud pak žalobce namítá, že v květnu roku 2011 došlo k fyzickému předání serveru ze strany žalované zpět žalobci, tedy žalovaná nemohla od měsíce května 2011 a dále žalobci poskytovat fakturami deklarované služby, žalovaná uvádí, že žádná z předmětných služeb, které poskytovala, není vázána na přítomnost serveru. Žalovaná pronajímá prostor k umístění serveru řadě subjektů, není povinností žalované, aby zjišťovala, zda daný subjekt má server umístěn, či nikoli. Toto není ani v silách žalované. Opět se tedy dostáváme k výše uvedenému. Pokud žalobce měl za to, že jsou mu poskytovány a fakturovány služby, které nevyužívá a nechce využívat, měl toto neprodleně namítnout. Žalobce však léta hradil poskytované služby a nyní přichází s naprosto absurdním tvrzením, že tyto služby mu poskytovány nebyly a faktury hradil omylem. Služba poskytovaná žalobce serverhosting AbcHosting o velikosti 1U je v podstatě možnost umístit vlastní server klienta žalované do prostor žalované. Řada subjektů si tuto možnost hradí, byť zároveň tuto možnost nevyužívají a mají své servery umístěny jinde. Dané místo si pak„ pronajímají“ toliko jako zálohu pro případ, kdy by musely své servery přemístit ze stálého umístění do jiného, např. z důvodu závady. Poskytované služby podpora provozu a správa aplikací a OS Linus a dodatečná IP adresa pak s tímto přímo souvisejí, kdy tyto služby podporují řádný chod a údržbu serverů. Jak je výše uvedeno, fakturované služby nejsou Vázány na přítomnost serveru. Žalovaná tyto služby žalobci řádně poskytovala. Žalovaná neeviduje žádnou výpověď poskytovaných služeb ze strany žalobce. Z toho důvodu tedy byly žalobci po celou dobu poskytovány služby, které žalobce akceptoval, když hradil žalované odměnu. Je zřejmé, že žalobou uplatněný nárok žalobce je nedůvodný. Žalovaná řádně poskytovala fakturované služby a žalobce uznal jejich poskytování nikoli částečným hrazením, ale hrazením v plné výši a bez výhrad. Je na žalobci, aby prokázal, že předmětné služby mu nebyly poskytnuty, když žalobce toto neprokázal a prokázat nemůže, neboť žalovaná po celou dobu plnila svou povinnost a služby poskytovala. V žádném případě tak nelze hovořit o bezdůvodném obohacení ze strany žalované. Vzhledem k výše uvedenému žalovaná navrhuje, nechť Okresní soud v Karviné žalobu v celém rozsahu zamítne a zaváže žalobce k náhradě nákladů řízení. 3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin: výpisy z registru ekonomických subjektů ČSÚ v ARES na čl. 9 spisu, výpis z obchodního rejstříku týkající se žalované na čl. 10, faktura [číslo] z 1. 6. 2009 na čl. 11, faktura [číslo] z 2. 5. 2016 na čl. 12, smlouva o poskytování služeb serverhostingu move.cz na čl. 13, kniha faktur př