16 C 48/2022-25 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 22 746 Kč, úrok ve výši 21,24 % ročně z této částky za dobu od 27. 12. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od 27. 12. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, částku 1 170 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč, a částku 1 028 Kč s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 13. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla na účet zákazníka, a to 19. 10. 2020 a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 40 824 Kč v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 1 134 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy splatnost 1. splátky byla dohodnuta na 20. 11. 2020. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný je v současné době v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 23 916 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 402 Kč a zesplatněné části jistiny ve výši 20 514 Kč. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 20 514 Kč a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 499 Kč jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením 3 měsíční splátek úvěru, celkem tedy 1 497 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek, kdy tyto smluvní pokuty se žádají k zaplacení ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 23 916 Kč od 27. 12. 2021 do 7. 2. 2022, tedy částku ve výši 1 028 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, údaje poskytnuté žalovaným zkoumala a ověřovala. Při posouzení nákladů na bydlení žalovaného vycházela žalobkyně z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení a výši existenčního a životního minima na jednotlivce dle zákona č. 110/2006Sb, a došla k závěru, že žalovaný bude schopen řádně splácet, kdy mu po odečtení běžných výdajů (nákladů na bydlení ve výši 1200 Kč a životního minima 3860 Kč) zbyde částka 9170 Kč měsíčně. Po nahrazení skutečných nákladů na bydlení normativními náklady na bydlení v nájemním bytě, dospěla žalobkyně k závěru, že i v tomto případě je žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet, kdy mu po odečtení běžných výdajů (normativních nákladů na bydlení výši 6 502 Kč a životního minima 3 860 Kč zbyde částka 3 868 Kč měsíčně. Žalobkyně zaslala žalovanému 26. 12. 2021 před podáním této žaloby výzvu k plnění dle §142a o. s. ř., na kterou však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil. 2. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal. 3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že smlouvu uzavřela žalobkyně jako„ poskytovatel“ a žalovaný jako„ zákazník“ dne 13. 10. 2020. Ve smlouvě se účastníci dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému standartní neúčelový úvěr nepřímý, ve výši 30 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet], z toho částku 2 500 Kč žalobkyně poskytne přímo zprostředkovateli. Žalovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, a to v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 134 Kč, datum poslední splátky je 20. 10. 2023. Z potvrzení o provedení transakce vystavené [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 19.10. 2020 bylo na účet [jméno] [příjmení] poukázána částka 2 500 Kč, a dne 19. 10. 2020 na účet č. [bankovní účet] (tedy na účet uvedený ve smlouvě o úvěru) poukázána částka 27 500 Kč. 5. Z listiny označené„ Bonita smlouva“ bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje na úhradu pohledávek dle smlouvy [číslo] celkem částku 12 474 Kč. 6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že zapsaným předmětem podnikání žalobkyně je mj. poskytováni nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně má od 18. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru. 7. Listiny výplatní lístek za období 7/ 2020, výplatní lístek za období 9/ 2020, výpis z běžného účtu ze dne 30. 9. 2020, čestné prohlášení o výdajích a příjmech, statistika rodinných účtů, výše normativních nákladů na bydlení, životní minimum 2020, soud vyhodnotil jako podklady použité žalobkyní pro posouzení úvěru schopnosti žalovaného, a zjistil z nich, že žalovaný v čestném prohlášení podepsaném dne 13. 10. 2020 uvedl, že jeho měsíční výdaje na bydlení činní 1 200 Kč, splátky úvěrů 0 Kč, pravidelné platby pojistných smluv 0 Kč, další běžné měsíční výdaje 3 400 Kč, nikdo další s ním nežije ve společné domácnosti, a výše jeho pravidelného měsíčního příjmu činí 14 230 Kč, v seznamu závazků nejsou uvedeny žádné závazky. Výplatní lístky jsou vystaveny zaměstnavatelem [právnická osoba] a za měsíc červenec roku 2020 byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 14 261 Kč a za měsíc září 14 570 Kč. Ve výpisu z účtu [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného je uvedena příchozí platba dne 8. 9. 2020 od [jméno] [příjmení] [příjmení] ve výši 15 717 Kč. V listině„ statistika rodinných účtů“ jsou uvedeny obecné statistické údaje. V listině„ Výše normativních nákladů na bydlení“ jsou uvedeny normativní náklady na bydlení dle § 26 odst. 1 písm. a) a b) zákona (nijak nespecifikovaného). V listině„ Životní minimu 2020 od 1. 4. 2020“ jsou uvedeny výše životního a existenčního minima dle zákona č. 110/200 Sb. 8. Z„ Upomínky pro smlouvu [číslo]“ ze dne 25. 10. 2021 a ze dne 25. 11. 2021 soud zjistil, že těmito byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky a upozorněn na možnost zesplatnění dluhu ze smlouvy. Upomínka ze dne 25. 10. 2021 byla dle čestného prohlášení [jméno] [jméno] ze dne 25. 10. 2021 odeslána dne 25. 10. 2021 prostřednictvím České pošty s.p. 9. Žalovaný byl vyzván k dobrovolnému splnění povinnosti před podáním žaloby výzvou ze dne 26. 12. 2021 odeslanou dne 26. 12. 2021, ve lhůtě 10 dnů od odeslání výzvy, jak bylo zjištěno z výzvy samotné a připojeného podacího lístku. 10. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. 11. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, přehledu splátek za období 01. 2022 – 12. 2022, soud nezjistil žádné právně relevantní skutečnosti. 12. Po právním vyhodnocení věci, s ohledem na shora uvedená skutková zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZoSÚ“), a na smlouvu ze dne 13. 10. 2020 tak dopadá regulace stanovená tímto zákonem, neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a předmětem smlouvy je peněžitá zápůjčka (žalobkyně poskytla na základě předmětné smlouvy žalovanému finanční prostředky a žalovaný se je zavázal spolu s úrokem žalobkyni vrátit ve sjednaných splátkách). Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo