18 C 117/2023-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 11. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 060,97 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel (společnost [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne 13. 8. 2015 Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se banka zavázala zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky. Z důvodu porušení smluvních povinností spočívajícího ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku přistoupila banka dne 27. 6. 2022 k odstoupení od výše uvedené smlouvy. Žalovaný ani po odstoupení dluh ve výši 945 Kč neuhradil. Původní věřitel pak s žalovaným uzavřel dne 7. 5. 2018 Smlouvu o povoleném debetu [číslo] [číslo]. V této smlouvě se původní věřitel zavázal poskytnou žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,9 % p.a. a s poplatky účtovanými v souvislosti s poskytnutím úvěru. Žalovaný však hranici úvěru překročil (evidováno jako položky po splatnosti) a z toho důvodu přistoupila banka dne 29. 6. 2022 k zesplatnění celé dlužné částky. Dle obchodních podmínek bylo sjednáno, že pokud se klient dostane do prodlení s plněním povinností, je banka oprávněna připisovat úroky, poplatky, pojistné náklady a veškeré další výlohy banky související s poskytnutým úvěrem k jistině. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 19 115,97 Kč, dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 275,18 Kč a z dlužných poplatků ve výši 945 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně dovozuje svou aktivní legitimaci ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2022 uzavřenou mezi [právnická osoba], a.s., a společností [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla. 2. Svým usnesením ze dne 5. 12. 2022 soud řízení částečně zastavil co do úroku ve výši 10,15 % ročně z částky 19 115,97 Kč od 14. 10. 2022 do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: 5. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 9. 8. 2022. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo dne 13. 8. 2015 k uzavření smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě které se banka zavázala zřídit a vést žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet]. Dne 7. 5. 2018 došlo k uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru ve výši 20 000 Kč, na základě které se banka zavázala žalovanému poskytnout úvěr (povolený debet na běžném účtu) ve výši 20 000 Kč, s úrokovou sazbou 21,90 %. Žalovaný se zavázal vrátit bance prostředky poskytnuté formou povoleného debetu a uhradit bance úroky z poskytnutého povoleného debetu a poplatky. Nedílnou součástí smlouvy jsou základní informace, kde jsou uvedeny bližší informace o úvěru s tím, že celková částka splatná žalovaným činí 25 017 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a produktové obchodní podmínky (viz návrh smlouvy o úvěru ze dne 7. 5. 2018, akceptace návrhu ze dne 7. 5. 2018, VOP a produktové podmínky, včetně ceníku produktů). Totožnost žalovaného byla ověřena z [číslo obč. průkazu] (viz fotokopie OP). Úvěr byl žalovanému poskytnut v uvedené výši. Z výpisu z osobního účtu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně vedla žalovanému účet, na kterém byla dne 25. 12. 2019 zaevidována jistina po splatnosti ve výši 20 000 Kč. 6. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2003, 25 Cdo 973/2002 platí, že rozhodujícími skutečnostmi, které musí být obsaženy v žalobě, se podle § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Předpokladem rozhodnutí o žalobě je pak v tomto konkrétním případě i vylíčení úplných, určitých tvrzení týkajících se nároků žalobkyně. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že se dlužná částka skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 19 115,97 Kč, z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 275,18 Kč a z dlužných poplatků ve výši 945 Kč je nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku a recentní judikatury. Tvrzení žalobkyně jsou zcela nedostatečná a bylo by potřeba je konkretizovat tak, aby bylo zcela jasné, jak žalobkyně dospěla k výši těchto svých nároků. K jednání nařízenému soudem se žalobkyně nedostavila a svou neúčastí se zbavila možnosti být soudem poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, jak žalobkyně dospěla k výši těchto svých nároků. Žalobkyně tedy ve vztahu k výši nároků neunesla břemeno tvrzení. Soudu proto nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout. 7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. by náhrada nákladů řízení náležela úspěšnému žalovanému, kterému však prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.