18 C 79/2023-20 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 12. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 087 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 787 Kč za dobu od 16. 3. 2020 do zaplacení představující zákonný příspěvek nepojištěných vozidel za dobu od 15. 3. 2019 do 20. 8. 2019, kdy nebyl osobní automobil žalovaného [registrační značka] pojištěn, ačkoli byl provozován. Příspěvek za 159 dní provozu bez povinného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem, činí 14 787 Kč (při denní částce 93 Kč) a dále žalobkyně požaduje úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, poněvadž ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů přiložených k žalobě a jejímu doplnění, a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud přímo z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu (ze dne 30. 1. 2020) k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně poté, co zjistila, že jeho osobní vozidlo [registrační značka] nebylo v období od 15. 3. 2019 do 20. 8. 2019 pojištěno, ačkoli bylo provozováno. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 14 787 Kč, když žalobkyně po žalovaném nepožadovala zaplacení nákladů na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč, dojde-li k úhradě ve stanovené lhůtě. Závazek vůči [anonymizována tři slova] měl žalovaný uhradit do 30 dnů od doručení výzvy. O úhradu dlužné částky byl žalovaný opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou právním zástupcem žalobkyně ze dne 12. 1. 2021. 5. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný o němž žalobkyně v souladu s ust. § 15 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon“) zjistila, že je vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], nesplnil svou povinnost uzavřít povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla, která vyplývá z ust. § 1 a 3 odst. 1, 2 zákona. Žalobkyni tak vznikl podle § 4 odst. 1, 4 citovaného zákona nárok na příspěvek, jehož výše byla stanovená jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla, tj. 159 dní x 93 Kč (dle § 2 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí citovaný zákon), což činí 14 787 Kč. Kromě uvedené částky je podle § 4 odst. 4 tohoto zákona žalovaný povinen zaplatit žalobkyni také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve výši 300 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by příspěvek s poplatkem již uhradil, popř. že by k vozidlu měl v žalovaném období řádně sjednáno zákonné pojištění. Z tohoto důvodu soud žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni také úroky z prodlení z dlužného příspěvku, na které má nárok podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží náhrada účelně vynaložených nákladů v souhrnné výši 2 252 Kč, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 800 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 900 Kč, skládající se z (3× 300 Kč) podle § 14b odst. 1 (bod 1.) ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 300 Kč za kvalifikovanou písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé a 300 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu) c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. 7. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 8. O lhůtě ke splnění dlužné částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.