24 C 106/2023-20 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 13.3.2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 13 192,06 Kč a 15% roční úrok z prodlení z částky 13 192,06 Kč od 13.3.2023 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že mezi účastníky byla dne 11.9.2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut na účet úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná řádně neplnila závazek splácet poskytnutý úvěr, a proto došlo k zesplatnění celého úvěru, které žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 22.12.2019 Nová jistina úvěru je složena z nesplacené jistiny úvěru a z nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru. Žalovaná se v souladu s čl. 6 smlouvy zavázala pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná své závazky neplnila, a proto bylo rozsudkem Okresního soudu v Karviné, č. j. [číslo jednací], ze dne 15.7.2020, mimo jiné rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. smlouvy, tedy částku ve výši 998 Kč a částku 10 809,94 Kč, která představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 60 732,30 Kč, a to za období prodlení žalované s úhradou této nové jistiny úvěru do 18.6.2020. Prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu 18.6.2020, a proto žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaná ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnila, zaslal žalobce žalované předžalobní výzvu ze dne 24.2.2023, ve které vyzval žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 60 732,30 Kč od 19.6.2020 do 24.2.2023, tj. k úhradě částky ve výši 13 192,06 Kč. 2. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z obsahu spisu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že Okresní soud v Karviné platebním rozkazem ze dne 15.7.2020, č. j. [číslo jednací], rozhodl mj. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 809,94, a to, jak vyplývá z žaloby, jako smluvní pokutu z částky 60 732,30 Kč za dobu od 24.12.2019 do 18.6.2020. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 11.9.2019 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč za roční úrok 129,67 % splatný 48 splátkami po 3 721 Kč měsíčně. 4. V rámci listiny označené jako„ Hodnocení klienta“ je uveden pravidelný čistý příjem žalované ve výši 20 000 Kč, výdaje (životní minimum) 3 410 Kč, nájemné a inkaso 1 680 Kč, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby apod.) 0 Kč. Žalovaná žije sama a bydlí ve vlastním. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že neobsahuje žádný záznam. Z výpisu NRKI bylo zjištěno že„ klientova smlouva je hodnocena jako špatná“. Z potvrzení zaměstnavatele vyplývá čistý příjem žalované za měsíc 7/2019 ve výši 20 919 Kč. 5. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 6. Z prokázaných skutečností nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru jako neplatnou § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Z předložených podkladů pro posouzení schopnosti splácet úvěr nevyplývá, že by žalobce zjišťoval skutečné výdaje žalované na živobytí, když na tyto výdaje (jídlo, ošacení, hygienické potřeba apod.) pouze stanovil jako dostatečnou částku životního minima ve výši 3 410 Kč. Taktéž výdaje na vlastní bydlení uvedené pouze ve výši 1 680 Kč měsíčně nejsou ničím podloženy, přičemž v rámci uvedené částky je zahrnuto jak nájemné, tak i inkaso zpravidla spočívající v platbách za vodu, plyn, elektřinu rozhlas a televizi. Rovněž hodnocení pro poskytnutí úvěru v NRKI je negativní. 7. Za stavu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou jako celek, tedy včetně ujednání o smluvní pokutě, soud žalobu na zaplacení částky ve výši 13 192,06 Kč a 15% roční úrok z prodlení z částky 13 192,06 Kč od 13.3.2023 do zaplacení zamítl. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení neúspěšný a žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.