24 C 17/2023-18 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 11.1.2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 272 934,85 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 73 277,08 Kč od 30.1.2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 16,99 % ročně z částky 73 277,08 Kč od 24.4.2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 198 411,70 Kč od 30.12.2021 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrok 17,49 % ročně z částky 198 411,70 Kč od 30.12.2021 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že dne 8.7.2021 uzavřel s žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč za úrok ve výši 16,99 % p.a. Splácení úvěru bylo dohodnuto formou měsíčních splátek ve výši 1 362 Kč počínaje měsícem srpnem 2021. Žalovaný platil dohodnuté splátky od měsíce srpna 2021 do listopadu 2021. Celkem do splatnosti celého úvěru uhradil částku 5 448 Kč a po splatnosti 3 000 Kč. Žalobce upomínal žalovaného k zaplacení dlužných splátek upomínkami ze dne 21.9.2021, 23.10.2021, 28.12.2021, 29.1.2022. Vzhledem k tomu, že žalovaný na upomínky nereagoval a dlužné splátky nezaplatil, byl dne 20.10.2022 vyzván k zaplacení dluhu v termínu do 4.11.2022 s tím, že zůstatek úvěru se stal splatný dne 29.1.2022. Žalovaný svou povinnost nesplnil a pohledávku žalobce nezaplatil. Žalobce dále tvrdil, že dne 7.7.2021 uzavřel s žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 186 180 Kč za úrok ve výši 17,49 % p.a. Splácení úvěru bylo dohodnuto formou měsíčních splátek ve výši 3 924 Kč počínaje měsícem srpnem 2021. Žalovaný platil dohodnuté splátky od měsíce srpna 2021. Celkem do splatnosti celého úvěru uhradil částku 4 281 Kč a po splatnosti 3 000 Kč. Žalobce upomínal žalovaného k zaplacení dlužných splátek upomínkami ze dne 23.10.2021, 27.11.2021, 29.12.2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný na upomínky nereagoval a dlužné splátky nezaplatil, byl dne 20.10.2022 vyzván k zaplacení dluhu v termínu do 4.11.2022 s tím, že zůstatek úvěru se stal splatný dne 29.1.2021. Žalovaný svou povinnost nesplnil a pohledávku žalobce nezaplatil. 2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 8.7.2021 bylo prokázáno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému za úrok 16,99 % ročně úvěr ve výši 70 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 362 Kč. Výpisem z úvěrového úču vedeného u žalobce bylo zjištěno, že dne 8.7.2021 byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 70 000 Kč. Dopisem ze dne 29.1.2022 odeslaným dne 1.2.2022, sdělil žalobce žalovanému, že ode dne 29.1.2022 je celá zbývající část poskytnutého úvěru splatná a činí 74 223 Kč. Výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 20.10.2022, doručenou dne 25.10.2022, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve výši 83 334,46 Kč do 4.11.2022. 4. Smlouvou o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 7.7.2021 bylo prokázáno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému za úrok 17,49 % ročně úvěr ve výši 186 180 Kč vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 924 Kč. Úvěr byl poskytnut jako konsolidační, kdy na účet č. [bankovní účet] byla určena částka 156 180 Kč. Z listiny označené jako původ obratů bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 154 632,20 Kč a na účet č. [bankovní účet] částka 31 547,80 Kč. Dopisem ze dne 29.12.2021, odeslaným dne 3.1.2022, sdělil žalobce žalovanému, že ode dne 29.12.2021 je celá zbývající část poskytnutého úvěru splatná a činí 202 613 Kč. Výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 20.10.2022, doručenou dne 25.10.2022, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve výši 226 221,25 Kč do 4.11.2022. 5. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 6. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru ze dne 8.7.2021 a ze dne 7.7.2021 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 o. z.). 7. Soud i přes výše uvedené dospěl k závěru, že žalobě lze částečně vyhovět. Žalovaný je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a proto soud stanovil žalovanému povinnost vydat žalobci nevrácenou část poskytnutých peněžních prostředků, která činí celkem 240 451 Kč a skládá se z částky 61 552 Kč (70 000 Kč – 8 448 Kč) a částky 178 899 Kč (186 180 Kč – 7 281 Kč). Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená pro druhé pololetí roku 2021 činila 0,5 %, a pro první pololetí roku 2022 činila 3,75 %, čemuž odpovídá úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně a 11,75 % ročně. 8. Z neplatné smlouvy nelze přiznat sjednané úroky, popř. pokuty a poplatky, a proto ve zbytku, tedy aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 32 483,85 Kč, dále 11,75% roční úrok z prodlení z částky 11 725,08 Kč od 30.1.2022 do zaplacení a 16,99% roční úrok z částky 11 725,08 Kč od 24.4.2022 do zaplacení, dále 8,5% roční úrok z prodlení z částky 19 512,70 Kč od 30.12.2021 do zaplacení a 17,49% roční úrok z č