24 C 183/2022-45 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 15.6.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 11 145,94 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 629,52 Kč od 18.3.2022 do zaplacení ve výši 11,75 % a úrok 56 % ročně z částky 3 629,52 Kč od 18.3.2022 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaná uzavřela dne 22.11.2019 se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ postupitel“) Smlouvu [číslo] na základě které byla postupitelem žalované poskytnuta bezhovotostní zápůjčka ve výši 7 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“). Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala postupiteli zaplatit poplatek v částce 7 206 Kč (dále„ Poplatek“). Celkem se žalovaná zavázala zaplatit 14 206 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 183 Kč a poslední splátkou ve výši 115 Kč. Žalovaná následně na pohledávku postupitele uhradila celkem částku ve výši 7 200 Kč. Žalovaná neplnila své povinnosti ze Smlouvy řádně a včas, když nehradila předepsané splátky. Dne 28.1.2022 uzavřel postupitel se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou mimo jiné postupitel žalobci postoupil pohledávku z titulu předmětné Smlouvy. Pohledávka je identifikována v příloze postupní smlouvy pod číslem Smlouvy [číslo] Postupní smlouva nabyla účinnosti datem úplaty ke dni 1.2.2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1.2.2022. K tomuto dni byla pohledávka postupitelem kapitalizována na částku ve výši 11 145,94 Kč, která je složena z jistiny 3 629,52 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 3 376,48 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 2 839,94 Kč, sankčních poplatků ve výši 1 300 Kč. 2. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 22.11.2019 bylo prokázáno, že postupitel poskytl žalované v hotovosti úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit i s poplatkem ve výši 7 206 Kč v týdenních splátkách splatných vždy ke konci splátkového období. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupil postupitel na žalobce pohledávky specifikované v Příloze č. 1 Smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne 22.11.2019 bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, má základní vzdělání, bydlí v nájemním bytě, má dvě vyživovací povinnosti, je na mateřské dovolené, její čistý měsíční příjem činí 10 200 Kč a její výdaje činí 4 150 Kč měsíčně. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu řádně posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. - o. z.). Z žalovanou poskytnutých údajů vyplývá, že je na mateřské dovolené, pobírá 10 200 Kč měsíčně, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájemním bytě a její výdaje činí 4 150 Kč. Částka výdajů nebyla nijak ověřována a její výše, která by měla pokrýt bydlení a měsíční výživu třech osob, se jeví jako zcela nereálná. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je v případě neplatnosti smlouvy spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu. Za stavu, že žalovaná poskytnutou jistinu ve výši 7 000 Kč žalobci (poskytovateli) vrátila, soud žalobu na další plnění zamítl 7. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení neúspěšný, žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly. 8. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, položky 1 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků doměřil soud žalobci soudní poplatek z žaloby. Soudní poplatek činí celkem 1 000 Kč, uhrazeno bylo 800 Kč, zbývá doplatit 200 Kč.