24 C 183/2023-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 18.5.2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 7 599,24 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 299,63 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 412,03 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 574,75 Kč od 15.12.2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 18,36 % ročně z částky 3 574,75 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, částku 20 923 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 226,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 149,38 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 523,91 Kč od 15.12.2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 20,25 % ročně z částky 13 523,91 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, dále částku 50 270 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 005,84 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 593,67 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 27 739,06 Kč od 15.12.2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 24,57 % ročně z částky 27 739,06 Kč od 15.12.2022 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 21.6.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Peníze žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit i s poplatky celkem částku ve výši 11 402 Kč formou 45 týdenních splátek po 254 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 byla s účinností od 16.12.2022 pohledávka, která ke dni postoupení bez příslušenství činila 10 445,89 Kč, postoupena na žalobce – nárok č. 1. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 26.4.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Peníze žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit i s poplatky celkem částku ve výši 37 723 Kč formou 18 měsíčních splátek po 2 096 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 byla s účinností od 16.12.2022 pohledávka, která ke dni postoupení bez příslušenství činila 34 446,25 Kč, postoupena na žalobce – nárok č. 2. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 30.1.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Peníze žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit i s poplatky celkem částku ve výši 69 972 Kč formou 30 měsíčních splátek po 2 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 byla s účinností od 16.12.2022 pohledávka, která ke dni postoupení bez příslušenství činila 74 781,39 Kč, postoupena na žalobce – nárok č. 3. 2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne 21.6.2021 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku 11 402 Kč v 45 týdenních plátkách po 254 Kč a poslední splátkou ve výši 226Kč Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne 26.4.2020 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku 37 723 Kč v 18 měsíčních plátkách po 2 096 Kč a poslední splátkou ve výši 2 091 Kč Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne 30.1.2020 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku 74 972 Kč v 30 měsíčních plátkách po 2 500 Kč a poslední splátkou ve výši 2 472 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek, včetně přílohy, pořadové [číslo] uzavřenou dne 14.12.2022 bylo prokázáno, že žalobci byly postoupeny pohledávky za žalovaným z výše uvedených úvěrů. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16.12.2022 bylo žalovanému odesláno dne 13.1.2023 a výzva k plnění ze dne 9.3.2023 byla odeslána dne 10.3.2023. Z tabulky umoření a vyjádření žalobce vyplývá, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce na úvěrovou smlouvu [číslo] částku 3 535 Kč, na úvěrovou smlouvu [číslo] částku 16 800 Kč a na úvěrovou smlouvu [číslo] částku 23 670 Kč. 4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28.5.2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti