24 C 211/2022-23 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 19.7.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 17 036 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 036 Kč ve výši 10 % ročně od 1.11.2020 do zaplacení, dále částku 10 343,75 Kč a úrok ve výši 69,81 % ročně z částky 14 879,40 Kč od 13.5.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 107 654 Kč. Žalobce tvrdil, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaná tuto smlouvu o úvěru podepsala dne 20.9.2016. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 30 000 Kč (dále jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalované došlo dne 26.9.2016. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 97,1 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 869 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2016, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě informací žalované, dokladů o příjmech a prohlášení žalované. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázi SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobci uhrazena ode dne 15.11.2016 do 21.2.2020 celkem částka 69 153 Kč. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek žalobce úvěr zesplatnil a domáhal se úhrady nové jistiny úvěru ve výši 16 552,14 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 484 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 16 552,14 Kč od 1.11.2020 do zaplacení s tím, že smluvní pokutu žalobce požadoval pouze do data vyhotovení žaloby, a to ve výši 10 343,75 Kč, a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14 879,40 Kč od 13.5.2020 do zaplacení s tím, že tento úrok požadoval v nominální roční úrokové sazbě 69,81 %. 2. Žalovaná na svou obranu uvedla, že na úvěr zaplatila nemalou částku, a že se momentálně nemůže k dokladům o jejich úhradě z důvodu vazby dostat. 3. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] ze dne 20.9.2016, akceptovaným žalobcem dne 26.9.2016, bylo prokázáno, že žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který měla žalovaná žalobci splatit v 48 měsíčních splátkách po 1 869 Kč se splatností vždy ke každému 12. dni kalendářního měsíce. Mezi účastníky byla dohodnuta zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru ve výši 97,09 % ročně. Celkem měla žalovaná žalobci uhradit částku ve výši 89 712 Kč. Listinou označenou jako Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 27.9.2016, doručenou dne 29.9.2016, sdělil žalobce žalované, že úvěr byl schválen a zároveň k oznámení přiložil splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 26.9.2016 byla na účet žalované připsána částka 30 000 Kč. Z hodnocení klienta vyplývá, že pravidelný měsíční příjem žalované činí 12 145 Kč, výdaje na žalovanou a jejího partnera činí 3 800 Kč, splátka úvěru ve výši 2 000 Kč a 2 137 Kč, náklady na bydlení 4 000 Kč (doprava, kurzy, záliby, ostatní apod.). Celkem výdaje žalované činí 11 930 Kč. Volné prostředky žalované byly v hodnocení klienta uvedeny částkou ve výši 208 Kč. Dále z tohoto hodnocení vyplývá, že žalovaná žije u rodičů, má dosažené střední vzdělání a je zaměstnána od 1.4.2014 u [anonymizována tři slova]. Z výpisu záznamu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná nemá žádný záznam. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že u žalované je uvedeno skóre 384. Z výplatního lístku bylo zjištěno, že čistý příjem žalované za 7/ 2016 činil 12 854 Kč a za měsíc 8/ 2016 činil 12 758 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne 17.6.2014 a jejího dodatku bylo prokázáno, že pracovní poměr byl uzavřen od 18.6.2014 do 31.12.2016. Předžalobní výzvou ze dne 29.6.2022, odeslanou téhož dne, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání výzvy. 4. Listinami bylo prokázáno, že žalobce poskytl dne 26.9.2016 na základě smlouvy o úvěru [číslo] žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, splatný v 48 měsíčních splátkách po 1 869 Kč za úrok ve výši 97,09 % ročně. Žalovaná na dlužné částce uhradila celkem částku 69 153 Kč. 5. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). 6. Žalobce k hodnocení žalované o její schopnosti úvěr splácet, předložil výše uvedené listiny. Z nich vyplynulo, že pravidelný měsíční příjem žalované činil cca 12 500 Kč. Co se týče žalovanou poskytnutých údajů ve vztahu k výdajům, tyto si žalobce ověřoval pouze co do mzdy žalované a jejího zaměstnání. Z uvedených zjištění nejsou ničím podloženy náklady za bydlení a inkaso. Částka ve výši 3 800 Kč uvedená na žalovanou, je zřejmě míněná jako částka určená na živobytí, tedy na jídlo, léky, ošacení a hygienické potřeby, jízdné atd. taktéž není ničím podložena. Nelze přehlédnout, že žalovaná ze svého příjmu hradila již dvě půjčky ve výši celkem 4 137 Kč. 7. Z uvedeného nutno dovodit, že žalobce ve shora uvedeném smyslu řádně neposoudil schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru [číslo] uzavřenou dne 26.9.2016 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580, § 588 o. z.). 8. Žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaná uhradila celkem částku 69 153 Kč. Za stavu, že žalovaná žalobci jistinu uhradila a že žalobci z důvodu neplatnosti smlouvy žádné další nároky vůči žalobkyni nevznikly, soud žalobu zamítl. 9. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.