24 C 236/2023-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 29.6.2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 8 485,08 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 645,77 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 172,20 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 642,34 Kč od 15.12.2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 18,82 % ročně z částky 4 642,34 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, dále částku 39 103,34 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 545,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 864,77 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 984,95 Kč od 15.12.2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 24,36 % ročně z částky 18 984,95 Kč od 15.12.2022 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 7.10.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Peníze žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit i s poplatky celkem částku ve výši 11 166 Kč formou 45 týdenních splátek po 249 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 byla s účinností od 16.12.2022 pohledávka, která ke dni postoupení bez příslušenství činila 12 344,40 Kč, postoupena na žalobce – nárok č. 1. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 5.8.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 311291382, na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Peníze žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit i s poplatky celkem částku ve výši 44 946 Kč formou 21 měsíčních splátek po 2 141 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 byla s účinností od 16.12.2022 pohledávka, která ke dni postoupení bez příslušenství činila 54 442,33 Kč, postoupena na žalobce – nárok č. 2. 2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne 7.10.2020 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku 11 166 Kč v 45 týdenních plátkách po 249 Kč a poslední splátkou ve výši 210 Kč Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne 5.8.2020 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku 44 946 Kč v 21 měsíčních plátkách po 2 141 Kč a poslední splátkou ve výši 2 126 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky, včetně přílohy, str. 8 a 64, uzavřenou dne 14.12.2022 bylo prokázáno, že žalobci byly postoupeny pohledávky za žalovaným z výše uvedených úvěrů. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16.12.2022 bylo žalovanému odesláno dne 13.1.2023 a výzva k plnění ze dne 1.6.2023 byla odeslána dne 2.6.2023. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce na úvěrovou smlouvu [číslo] částku 2 425 Kč a na úvěrovou smlouvu [číslo] částku 4 700 Kč. 4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28.5.2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 10. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnuté úvěry, a proto soud vyhodnotil uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 7.10.2020 a ze dne 5.8.2020 v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatné. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebite