24 C 243/2022-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 22.7.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 33 000 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 234,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 833,13 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok ve výši 25,23 % ročně z částky 25 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, a dále částku 21 000 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 871,54 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 995,73 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 16 333,44 Kč od 8.1.2022 do zaplacení ve výši 8,25%, a dále úrok ve výši 26,43 % ročně z částky 16 333,44 Kč od 8.1.2022 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaná s právním předchůdcem žalobcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 20.10.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Peníze žalovaná v den uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku ve výši 45 000 Kč formou 60 týdenních splátek po 750 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 byla s účinností od 7.1.2022 pohledávka, která ke dni postoupení činila bez příslušenství 39 800 Kč, postoupena na žalobce - nárok č. 1. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná s právním předchůdcem žalobcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 2.7.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Peníze žalovaná v den uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku ve výši 45 000 Kč formou 60 týdenních splátek po 750 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 byla s účinností od 7.1.2022 pohledávka, která ke dni postoupení činila bez příslušenství 25 500 Kč, postoupena na žalobce - nárok č. 2. 2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne 20.10.2019 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci celkem částku 45 000 Kč formou 60 týdenních splátek po 750 Kč Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne 2.7.2019 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci celkem částku 45 000 Kč formou 60 týdenních splátek po 750 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky (včetně přílohy č. 1, str. 39 a 28) uzavřenou dne 7.1.2022 bylo prokázáno, že na žalobce byly postoupeny pohledávky za žalovanou z výše uvedených úvěrů. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3.2.2022 bylo žalované odesláno dne 4.2.2022 a výzva k plnění ze dne 14.4.2022 byla odeslána dne 19.4.2022. Z poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaná uhradila žalobci na nárok č. 1 celkem částku 12 000 Kč a na nárok č. 2 částku 24 000 Kč. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20.10.2019 a ze dne 2.7.2019 jako neplatné, neboť odporují zákonu (§ 580 o. z.). 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovanou vydat z nároku č. 1 žalobci z poskytnutých peněžních prostředků nevrácenou částku, která činí 13 000 Kč (25 000 Kč – 12 000 Kč) a z nároku č. 2 částku 1 000 Kč (25 000 Kč - 24 000 Kč). Žalovaná byla požádána o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení, doručená do dispozice žalované) doručením žaloby (31.10.2022). Žalovaná byla povinna vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (1.11.2022), kdy byla o plnění požádána (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 2.11.2022, se žalovaná dostala do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v souladu s § 153 odst. 2 občanského soudního řádu (soud nemůže překročit návrhy účastníků) ve výši 8,25 % ročně. 11. Ve zbytku, tedy co do částky 20 000 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 234,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 833,13 Kč a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 25 000 Kč od 8.1.2022 do 1.11.2022 a z částky 12 000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, a dále úrok ve výši 25,2