24 C 304/2023-21 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 25.9.2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 37 420 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 627,43 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 637,69 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 23 000 Kč od 2.6.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 20,74 % ročně z částky 23 000 Kč od 2.6.2023 do zaplacení, dále částku 21 600 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 245,12 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 283,70 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 799,92 Kč od 2.6.2023 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrok 23,79 % ročně z částky 16 799,92 Kč od 2.6.2023 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaná s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela dne 3.12.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Peníze žalovaná v den uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit i s poplatky formou 80 týdenních splátek po 558 Kč počínaje dnem 10.12.2020. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.6.2023 byla s účinností od 1.6.2023 pohledávka se všemi právy s ní spojenými postoupena na žalobce – nárok č. 1. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela dne 18.9.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Peníze žalovaná v den uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit i s poplatky formou 60 týdenních splátek po 600 Kč počínaje dnem 25.9.2020. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.6.2023 byla s účinností od 1.6.2023 pohledávka se všemi právy s ní spojenými postoupena na žalobce – nárok č. 2.2. Žalovaná u jednání uvedla, že je schopna splácet 1 000 Kč měsíčně, když v současné době je v rozvodovém řízení a stará se o vnučku.3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, uzavřenou dne 3.12.2020 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce - , právnická osoba, , IČO , IČO, , poskytl žalované částku ve výši 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 44 620 Kč v 80 týdenních plátkách po 558 Kč a poslední splátkou ve výši 538 Kč. Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, uzavřenou dne 18.9.2020 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce - , právnická osoba, , IČO , IČO, , poskytl žalované částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 36 000 Kč v 60 týdenních plátkách po 600. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalobcem dne 1.6.2023, včetně přílohy č. 1, bylo prokázáno, že na žalobce byla postoupena pohledávka za žalovanou z výše uvedených úvěrů. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23.6.2023 bylo žalované odesláno téhož dne. Výzva k plnění ze dne 25.8.2023 byla žalované odeslána téhož dne. Z žalobcem poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaná uhradila předchůdci žalobce na nárok č. 1 částku ve výši 7 200 Kč a na nárok č. 2 částku 14 600 Kč.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28.5.2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce (předchůdce žalobce) ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 18.9.2020 a 3.12.2020 v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatné.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě co do žalovanou nevrácené jistiny ve výši 15 800 Kč (23 000 Kč – 7 200 Kč, nárok č. 1) a ve výši 5 400 Kč (20 000 Kč – 14 600 Kč, nárok č. 2), tedy celkem 21 200 Kč, vyhověl. Žalovaná tvrdila, že je schopna dluh splácet po 1 000 Kč měsíčně. Soud v souladu s § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru stanovil žalované k úhradě dlužné jistiny splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně.10. Ve zbytku, tedy aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 21 620 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 627,43 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 637,69 Kč a 11,75%