24 C 381/2022-48 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 23.8.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 11 993,61 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 846,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 360,66 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 512,17 Kč od 29.1.2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 29 % ročně z částky 6 512,17 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, a dále částku 2 962 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 252,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 226,55 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 1 942,96 Kč od 29.1.2022 do zaplacení ve výši 8,25 % a úrok 29 % ročně z částky 1 942,96 Kč od 29.1.2022 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 4.5.2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Peníze žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 16 117 Kč formou 18 měsíčních splátek po 896 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 byla s účinností od 28.1.2022 pohledávka, která ke dni postoupení bez příslušenství činila 18 480,01 Kč, postoupena na žalobce – nárok č. 1. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 4.1.2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Peníze žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 10 712 Kč formou 12 měsíčních splátek po 893 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 byla s účinností od 28.1.2022 pohledávka, která ke dni postoupení bez příslušenství činila 8 844,01 Kč, postoupena na žalobce – nárok č. 2. 2. Žalobce se z jednání omluvil. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou zápůjčce [číslo] uzavřenou dne 4.5.2019 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku 16 117 Kč formou 18 měsíčních splátek po 896 Kč a poslední splátkou ve výši 285 Kč Smlouvou zápůjčce [číslo] uzavřenou dne 4.1.2019 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku 10 712 Kč formou 12 měsíčních splátek po 893 Kč a poslední splátkou ve výši 889 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek, včetně přílohy, str. 24, 28, uzavřenou dne 28.1.2022 mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalobcem, bylo prokázáno, že na žalobce byly postoupeny pohledávky za žalovaným z výše uvedené zápůjčky. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30.1.2022 bylo žalovanému odesláno dne 24.2.2022 a výzva k plnění ze dne 3.8.2022 byla žalovanému odeslána téhož dne. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce na nárok č. 1 částku ve výši 4 050 Kč a na nárok č. 2 částku 7 750 Kč. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutou zápůjčku, a proto soud vyhodnotil uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 4.5.2019 a ze dne 4.1.2019 jako neplatné, neboť odporují zákonu (§ 580 o. z.). 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovaného vydat žalobci z poskytnutých peněžních prostředků nevrácenou částku, která činí částku 3 950 Kč (8 000 Kč – 4 050 Kč). Žalovaný byl požádán o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení, doručená do dispozice žalovaného) doručením žaloby (6.2.2023). Žalovaný byl povinen vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (7.2.2023), kdy byl o plnění požádán (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 8.2.2023, se žalovaný dostal do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v souladu s § 153 odst. 2 občanského soudního řádu (soud nemůže překročit návrhy účastníků) ve výši 8,25 % ročně. 11. Ve zbytku nároku č. 1, tedy co do částky 8 043,61 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 846,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 360,66 Kč a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 6 512,17 Kč od 29.1.2022 do 7.2.2022 a z částky 2 562,17 Kč od 8.2.2023 do zaplacení, a dále