24 C 392/2022-63 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 20.9.2022 se předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ žalobce“ popř.„ předchůdce žalobce“) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 260 940,90 Kč, dále 11,75% zákonný úrok z prodlení z částky 260 940,90 Kč od 30.8.2022 do zaplacení, dále částku 13 805,10 Kč a 11,75% zákonný úrok z prodlení z částky 13 805,10 Kč od 30.8.2022 do zaplacení, a částky ve výši 11 152,32 Kč, 815,47 Kč, 2 915 Kč a 1 500 Kč. Žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovaným Smlouvu o úvěru konsolidace půjček [číslo] (dále jen smlouva o úvěru), v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 365 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 541,25 Kč. Žalobce svůj závazek splnil. Žalovaný byl opakovaně v prodlení s úhradou měsíčních splátek, a proto žalobce prohlásil úvěr za splatný ke dni 17.2.2022. Pohledávka se skládá z jistiny úvěru ve výši 260 940,90 Kč, z obchodního úroku ve výši 13 805,10 Kč, dále z úroku z prodlení z částky dlužné jistiny kapitalizovaným ke dni 29.8.2022 ve výši 11 152,32 Kč, z úroku z prodlení z dlužného obchodního úroku kapitalizovaným ke dni 29.8.2022 ve výši 815,47 Kč, z poplatků za prohlášení úvěru za splatný a z poplatků za odeslání upomínky ve výši 2 915 Kč a 1 500 Kč. V průběhu řízení pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.3.2023 O změně na straně žalobce bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 20.4.2023. Podáním došlým soudu dne 17.5.2023 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do zákonného úroku z prodlení z částky 13 805,10 Kč od 30.8.2022 do zaplacení ve výši 11,75 % a současně žalobu rozšířil o zákonný úrok z prodlení z částky 4 415 Kč od 30.8.2022 do zaplacení ve výši 11,75 % a úrok z částky 260 940,90 Kč od 18.2.2022 do zaplacení ve výši 12,50 % O návrhu soud rozhodl usnesením ze dne 19.7.2023, č. j. 24 C 392/2022-56. 2. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vyházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou úvěru ze dne 11.9.2018 a platební historií bylo prokázáno, že předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému dne 11.9.2018 úvěr ve výši 365 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 84 měsíčních splátkách po 7 124,50 Kč. Část úvěru ve výši 363 582,19 Kč byla poskytnuta na úhradu předchozích úvěrů. Oznámením ze dne 19.2.2022 prohlásil žalobce úvěr za splatný. Z listiny označené jako amortizace ze dne 24.8.2022 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobci celkem částku 251 765,04 Kč. Předžalobní upomínku ze dne 31.8.2022 odeslal žalobce žalovanému téhož dne. 4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28.5.2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 10. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce (předchůdce žalobce) ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 11.9.2018 v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Listina – vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 27.7.2022, kterou žalobce soudu předložil, obsahuje obecná tvrzení o způsobu, jakým žalobce postupuje při hodnocení klientovy schopnosti splácet úvěr, nepodává však žádné konkrétní údaje týkající se žalovaného a svou podstatou se jedná o tvrzení žalobce, která měla být obsažena v žalobě a ke kterým měly být navrženy důkazy k jejich prokázání, Za řádné prověření schopnosti dlužníka splácet úvěr nelze považovat ani výpisy z běžného účtu za období předcházející poskytnutí úvěru,