24 C 41/2022-56 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 27.10.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 37 846,31 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 37 346,31 Kč od 18.4.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 20,95 Kč od 26.9.2020 do 17.4.2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 86,70 Kč od 16.10.2020 do 17.4.2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 71,67 Kč od 16.11.2020 do 17.4.2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 57,56 Kč od 16.12.2020 do 17.4.2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 43,01 Kč od 16.1.2021 do 17.4.2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 28,47 Kč od 16.2.2021 do 17.4.2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15,38 Kč od 16.3.2021 do 17.4.2021, a částku 1242,75 Kč. Žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovanou žádost/smlouvu o úvěru č. SU4000686120 ze dne 24.7.2016 (dále jen "žádost") na spotřebitelské zboží, jejíž součástí byl mimo jiné čl. II s žádostí o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce, o jeho poskytnutí ve výši nejméně 3 000 Kč a vydání úvěrové/kreditní karty. Žalobce přijal návrh žalované na uzavření smlouvy podpisem žádosti. Aktivací karty ze strany žalobce tak došlo k potvrzení, že smlouva vedená pod [číslo] nabyla účinnosti. První čerpání žalovaná uskutečnila dne 7.11.2018 převodem částky 35 000 Kč na účet. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto žalobce čerpání úvěru v souladu s čl. IV odst. 6 obchodních podmínek pozastavil, čímž došlo k zesplatnění veškerých závazků žalované. Žalobce po žalované požadoval uhrazení dlužné částky ve výši 37 846,31 Kč (7 x neuhrazené předepsané splátky ve výši 12 882,48 Kč + zesplatněná jistina ve výši 24 463,83 Kč + poplatek za odeslání upomínky 300 Kč + poplatek za odeslání upomínky 200 Kč), s úroky z prodlení a smluvní pokutu 10 % z dlužné splátky splatné dne 15.10.2020 ve výši 208,71 Kč, 10 % z dlužné splátky splatné dne 15.11.2020 ve výši 207,41 Kč, 10 % z dlužné splátky splatné dne 15.12.2020 ve výši 207,11 Kč, 10 % z dlužné splátky splatné dne 15.1.2021 ve výši 206,81 Kč, 10 % z dlužné splátky splatné dne 15.2.2021 ve výši 206,51 Kč, 10 % z dlužné splátky splatné dne 15.3.2021 ve výši 206,20 Kč (1 242,75 Kč). K schopnosti žalované splácet úvěr žalobce uvedl, že vycházel z příjmů a výdajů žalované, z bankovních, nebankovních a ostatních registrů (NRKI, NIP, SOLUS, ISIR, CEE, interní záznamy žalobce o platební morálce, apod.) a statistických informací. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. Soud v souladu § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z listiny označené jako Žádost/ Smlouva o úvěru číslo [anonymizováno] ze dne 24.7.2016 na spotřebitelské zboží, bylo zjištěno, že pod čl. II je formulovaná žádost o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3 000 Kč a vydání úvěrové/kreditní karty. Z žádosti bylo dále zjištěno, že žalovaná je na mateřské dovolené, její čistý měsíční příjem je 5 500 Kč, výdaje na bydlení činí 10 000 Kč, je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti a celkový příjem domácnosti činí 40 000 Kč. Z výpisu [právnická osoba], a ze sdělení [právnická osoba], ze dne 25.1.2023 bylo zjištěno, že dne 9.11.2018 byla připsána od žalobce na účet žalované [bankovní účet] (nyní [bankovní účet]) pod [variabilní symbol], SS [číslo] částka ve výši 35 000 Kč. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 35 000 Kč, následně byly provedeny výběry (za dobu od 7.11.2018 do 26.3.2021) ve výši 23 856 Kč a platby ve výši 36 194,16 Kč. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr (o čemž svědčí již jen to, že žalovaná uvedla příjem 5 500 Kč, náklady na bydlení 10 000 Kč a ničím nepodložený celkový příjem domácnosti 40 000 Kč), a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. - o. z.). 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovanou vydat žalobci rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a platbami žalované, který činí 22 661,84 Kč. Žalovaná byla požádána o plnění doručenou výzvou do 20 dnů od vystavení výzvy dne 28.3.2021, tj. do 17.4.2021. Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 18.4.2021, se žalovaná dostala