27 C 229/2023-24 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 6. 2023 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 17 938,16 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 16. 8. 2016 Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] (dále jen Smlouva o úvěru), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč později navýšeného až na 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši Minimální splátky. Minimální měsíční splátka byla stanovena jako 2 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Žalobkyně při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Žalobkyně příjmy žalovaného posuzovala na základě potvrzení o výši příjmu. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta a na základě disponibilní částky, kdy při jejím výpočtu vycházela s částkou životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima, která je odvozena od životních nákladů vyhlašovaných MPSV a existenčního minima, a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení dle ustanovení § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, která vychází z nákladů poskytovaných MPSV a zohledňuje druh bydlení, počet osob v domácnosti a lokaci bydlení. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a v souladu se Smlouvou a Produktovými podmínkami žalobce, prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru dopisem ze dne 30. 9. 2022 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu Smlouvy Produktových podmínek porušil svoji splátkovou povinnost dle Smlouvy o úvěru. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dlužný, splatný úvěr nezaplatil. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 14 944,16 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 1 435,27 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 2 994 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 30. 5. 2023 ve výši 1 196,29 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 16 379,43 Kč od 31. 5.2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K jednání nařízenému na den 18. 12. 2023 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul. 4. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to vyjádření k procesu posouzení úvěryschopnosti, potvrzení o výši příjmu, žádosti o úvěr, standardních informací, smlouvy o úvěru, dispozic, výpisu z úvěrového účtu, podmínek, úrokového lístku, rozhodnutí o zesplatnění, sazebníku a předžalobní výzvy včetně podacího archu. 5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 6. Smlouvou o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] má soud za prokázáno, že dne 16. 8. 2016 uzavřela žalobkyně jako banka a žalovaný jako klient smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s limitem 10 000 Kč a kreditní kartu k čerpání úvěru. Součástí Smlouvy byly obchodní podmínky a Sazebník. V sazebníku byly stanovený poplatky za výběry a platby kartou a za výzvy zaslané bankou a poplatek 300 Kč za překročení úvěrového rámce. Výše úrokové sazby pro čerpání úvěru prostřednictvím Karty za účelem úhrady zboží a služeb byla sjednána ve výši 22,9 %. Minimální měsíční splátka byla stanovena jako 2 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Žalobkyně je oprávněna prohlásit úvěr a veškeré další dosud nesplatné pohledávky z úvěru nebo jejich část za okamžitě splatné a to v případě porušení úvěrového vztahu žalovaného. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že od srpna 2020 došlo k navýšení limitu na 15 000 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu za měsíc září 2022 soud zjistil, že záporný zůstatek na účtu činil 18 774 Kč. Žalovaný je zjištění banky zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč, je svobodný, bezdětný. Bydlí u rodičů. Má další interní splátky 1 708,46 Kč a externí splátky 238 Kč Tyto skutečnosti žalobkyně zjistila i z bankovního registru a registru SOLUS. Z potvrzení o příjmech ze dne 22. 2. 2016 soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán [jméno] [příjmení] – [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem 15 413 Kč měsíčně. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 1. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek tímto v souladu se smluvními ujednáními, zejména se smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] o vydání a užívání kreditní karty, svou pohledávku zesplatňuje. Důvodem je zejména prodlení žalovaného s placením povinné minimální splátky o více než 30 dní. Dluh k dnešnímu dni činí 19.373,43 Kč, z toho poplatky 2 994 Kč a úroky 1 435,27 Kč. Žalovaný byl vyzván uhradit dluh nejpozději do 17. 10. 2022. Z podacího archu soud zjistil, že dopis byl odeslána na adresu žalovaného dne 4. 10. 2022. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o tzv. revolvingovém úvěru, která má všechny náležitosti dle § 2395 a násl. občanského zákoníku, a soud si ji proto vyhodnotil jako platnou, neboť žalobkyně dostatečně prověřila úvěryschopnost žalovaného. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr s možností čerpat prostřednictvím kreditní karty částky až do limitu 10 000 Kč, který byl od srpna 2020 navýšen dodatkem na 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané částky splácet spolu se smluveným úrokem 22,9 % p.a. a s poplatky ve splátkách sjednaných ve smlouvě. Žalovaný postupně čerpal peněžní částky, jak vyplývá z předloženého výpisu z úvěrového účtu. Protože však žalovaný svou povinnost nesplnil a úvěr řádně a včas nesplácela, vzniklo žalobkyni v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami právo úvěr zesplatnit. Žalobkyně tak po předchozích marných výzvách učinila dopisem ze dne 1. 10. 2022. K tomuto dni činil dluh na jistině na jistině částku 14 944,16 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 1 435,27 Kč, smluvní poplatky ve výši 2 994 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 30. 5. 2023 částku 1 196,29 Kč. Jelikož žalovaný netvrdil, že by k tomuto dni dluh beze zbytku uhradil, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni smluvní úrok a úrok z prodlení i ode dne 31. 5. 2023 až do úplné úhrady dluhu Soud proto zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 20 569,72 Kč včetně příslušenství uvedeného v I. výroku rozsudku v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., a uložil neúspěšnému žalovanému povinnost nahradit úspěšné žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč Náklady řízení zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, jednoduchou předžalobní výzvu, sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b téže vyhlášky a 21% DPH. Soud dospěl k závěru, že žalobkyní podaná žaloba splňuje kritéria uvedená v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. že jde o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto přiznal odměnu pr. zástupce žalobkyně a režijní paušály podle tohoto ustanovení.