28 C 127/2023-52 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném, aby jí zaplatil částku 126 471,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 007,34 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8 291,31 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 132 703,51 Kč za dobu od 17. 1. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně. Žalobu odůvodnila tvrzením, že jako poskytovatel úvěru uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru – [anonymizována dvě slova] [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to spolu s úroky a poplatky. Čerpání úvěru započalo dne 12. 10. 2018. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Z důvodu porušení povinnosti žalovaného splácet úvěr v souladu se smlouvou řádně a včas, byl dne 27. 6. 2022 celý zůstatek úvěru s příslušenstvím zesplatněn, a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Výše jednotlivých položek, tvořících dlužnou částku 143 769,82 Kč, sestává z jistiny ve výši 123 696,17 Kč; úroku ve výši 9 007,34 Kč; úroku z prodlení částku ve výši 8 291,31 Kč; poplatku za pojištění, vedení, zesplatnění účtu ve výši 1 275 Kč a sankčního poplatku ve výši 1 500 Kč. Poplatky byly sjednány přímo ve smlouvě, v čl. III. odst. 4. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 132 703,51 Kč za dobu od 17. 1. 2023 do zaplacení. Žalovaný celkem uhradil 117 046,69 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek doporučeným dopisem ze dne 19. 12. 2022. Na výzvu nereagoval a do dnešního dne dlužné částky neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a v omluvené nepřítomnosti žalobkyně a zástupce žalobkyně. 3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění. 4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ([anonymizována dvě slova]) soud zjistil, že tuto dne 12. 10. 2018 uzavřela žalobkyně označená jako„ Banka“ a žalovaný označený jako„ Klient“. Ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že banka poskytne žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, jako první den, ke kterému může dojít k čerpání je ve smlouvě uveden den 12. 10. 2018, banka poskytuje úvěr bez stanovení jeho účelu, žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit formou 96. měsíčních anuitních splátek, splátka se skládá ze splátky jistiny a splátky úroku. Dále byla sjednána měsíční úhrada pojištění ve výši 255 Kč, celkem tedy výše měsíční platby činní 3 114,27 Kč. V článku III. odst. 4. jsou sjednány poplatky, které je povinen hradit žalovaný. 5. Z listiny„ Platební historie“ a výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne 31. 10. 2018 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho účet dne 12. 10. 2018 částku 150 000 Kč. 6. Z„ Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ ze dne 12. 7. 2023,„ Žádosti o úvěr“ ze dne 12. 10. 2018, a„ Potvrzení o výši příjmu“ ze dne 12. 10. 2018, soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a výši jeho příjmu ověřila dle písemného potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele žalovaného. Podle vyjádření ze dne 12. 7. 2023 žalobkyně vypočetla disponibilní částku pro splácení úvěru tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády 40/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Žalobkyně vyšla tedy z informací, že ověřený čistý příjem žalovaného činní 11 396 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti činní 26 100 Kč, žalovaný je svobodný, bydlí v pronájmu a jeho podíl na nákladech na bydlení činní 43,56%, počet vyživovaných osob 0, dosavadní interní splátky 0 Kč, dosavadní externí splátky 0 Kč, ostatní výdaje 0 Kč. V potvrzení o výši příjmu je uvedeno, že výše čistého příjmu činí 11 369 Kč + náhrady 14 700 Kč. V žádosti o úvěr jsou uvedeny údaje o příjmech a výdajích žalovaného, přičemž nejsou uváděny výdaje na bydlení (takováto položka není vůbec uvedena) a položkami jsou„ ostatní nezbytné měsíční náklady“: 0 Kč,„ celkové náklady na vyživované osoby“: 0 Kč,„ srážky ze mzdy“: 0 Kč,„ jiné měsíční splátky“: 0 Kč. 7. V dopise„ Oznámení o prohlášení úvěru za splatný“ ze dne 29. 6. 2022, který dle připojeného podacího archu byl žalovanému odeslán dne 30. 6. 2022, žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě dluhu na zesplatněném úvěru do 13. 7. 2022. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka dne 20. 12. 2022 (zjištěno z upomínky samé a poštovního podacího archu). 8. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. Z dalších žalobkyní předložených listin neplynula, s ohledem na právní posouzení věci, žádná právně relevantní skutková zjištění, ani jimi nebyly prokazovány pro věc právně relevantní skutečnosti, proto je soud k důkazu neprováděl. 9. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen„ ZoSÚ“), na kteroužto smlouvu tak v plném rozsahu dopadá regulace stanovená tímto zákonem, neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. 10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, jak její obsah ve vazbě na účel zákona vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úv