28 C 153/2023-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované, aby jí zaplatil částku 23 200 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v úroku z prodlení v zákonné výši od 10. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 1030,14 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 4 700 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 6. 12. 2021 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy byla žalované poskytnuta jistina úvěru 20 000 Kč, kterou se spolu s příslušenstvím zavázala vrátit spolu s příslušenstvím do 30. 5. 2022. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tímto jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek. Žalovaná neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k uhrazení dluhu, avšak bezvýsledně. 2. Podáním došlým soudu dne 27. 7. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 3 200 Kč představující smluvní pokutu a 4 700 Kč představující kapitalizovaný úrok, z důvodu, že žalobkyně nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výroku II. a III. tohoto rozsudku. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byl řádně a včas předvolána. Žalovaná se z účasti u jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 11. 2021 ve spojení se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli smlouvu, v níž se strany dohodly, že postupitel postupuje a převádí pohledávky na postupitele a postupitel pohledávky přijímá a nabývá, a předmětem postoupení byla též pohledávka za žalovanou, která je uplatněna žalobou. Postupitelka oznámila žalované dopisem ze dne 22. 11. 2022, který byl odeslán dne 24. 11. 2022, postoupení pohledávky na žalobkyni jako nového věřitele, jak bylo zjištěno z oznámení samého a poštovního podacího archu. 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ve spojení s výpisem z účtu vedeném na jméno [právnická osoba] [bankovní účet], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, na základě ujednání ve smlouvě, žalované poskytla dne 6. 12. 2021 částku 20 000 Kč platbou na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno žalované, jako„ spotřebitelský, neúčelový úvěr splatný jednorázově“ (strana první smlouvy), když ve smlouvě bylo dále sjednáno, že žalovaná je povinna úvěr splatit a zaplatit veškeré úroky a další platby, které dle smlouvy souvisí s úvěrem. 7. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní dopisem ze dne 22. 11. 2022, který byl žalované odeslán dne 24. 11. 2022, k uhrazení dluhu ve lhůtě do 9. 12. 2022, což bylo zjištěno z předmětného dopisu a poštovního podacího archu. 8. Žalovaná byla vyzvána zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 9. 3. 2023, který byl žalované odeslán dne 13. 3. 2023, k uhrazení dluhu před podáním žaloby, do 17. 3. 2023, což bylo zjištěno z předmětného dopisu a poštovního podacího archu. 9. Uvedená dílčí zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. 10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená (§ 1880 o. z.). Žalobkyně nároky uplatněné žalobou dovozovala ze smlouvy o úvěru [číslo] na tuto v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZoSÚ“), neboť smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ, který stanoví, že spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli a žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.). Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. 11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. 13. Žalobkyně netvrdila, natož aby prokázala, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy posuzována. 14. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru, posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. 15. V projednávané věci tak dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů dostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru, že původní věřitelka jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku ne