28 C 182/2023-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 6. 2023 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit jí částku 10 763,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 032,96 Kč za dobu od 21. 12. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný nesplnil povinnosti ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 3. 2022, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 7 655 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet ve formě 12 pravidelných měsíčních splátek ve výši 771 Kč, splatných vždy 15. dne v měsíci, počínaje dnem 15. 4. 2022 žalovaný neuhradil žádnou splátkou a dopisem ze dne 30. 11. 2022 vyrozuměla žalobkyně žalovaného, že v důsledku jeho prodlení došlo k zesplatnění veškerých závazků ze smlouvy ke dni 16. 11. 2022. Žalovaný na svůj závazek ničeho neplnil, dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno více než deset dnů před jednáním náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění. 4. Z úvěrové smlouvy č. SU [číslo], soud zjistil, že žalovaný tuto smlouvu uzavřel dne 15. 3. 2022 jako klient – fyzická osoba nepodnikatel s žalobkyní, přičemž žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnou úvěr na koupi zboží, pořizovací cena zboží činila 7 655 Kč shodně s výší úvěru, prodejce [právnická osoba] Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v 12 měsíčních splátkách ve výši 771 Kč, první splátka byla splatná dne 15. 4. 2022. Ze smlouvy o obchodním zastoupení [číslo] ze dne 20. 11. 2017 soud zjistil, že [právnická osoba] s.r.o. na základě této smlouvy pro žalobkyni vyvíjela jako nezávislý podnikatel činnosti k poskytování úvěrových produktů žalobkyně, a to spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., pro účely financování nákupu služeb či zboží jiného než automobil nebo formou kreditní (úvěrové karty). K úvěrové smlouvě uzavřené s žalovaným se váže formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru č. SU [číslo]. Žalovanému byl úvěr dle smlouvy, ve výši 7 655 Kč poskytnut poukázáním platby na účet prodejce, [právnická osoba], což bylo zjištěno z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru. 5. V úvěrové smlouvě samé jsou uvedeny údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného, a to, že je svobodný, profesí nekvalifikovaný pracovník (zaměstnavatel [právnická osoba]), s celkovým měsíčním čistým příjmem 30 000 Kč, výdaje na bydlení činí 6 990 Kč, ostatní pravidelné výdaje 8 500 Kč, splátky ostatních úvěrů 2 590 Kč. 6. Žalobkyně se rozsáhle, v písemném vyjádření ze dne 10. 8. 2023 podaném na základě výzvy soudu, vyjadřovala k procesu posuzování úvěruschopnosti při poskytování spotřebitelských úvěrů. V dané konkrétní věci v písemném podání tvrdila, že další závazky žalovaného zjišťovala z bankovních a nebankovních registrů, k tomu byl součástí podaní snímek obrazovky z interního systému žalobkyně, v němž však bylo uvedeno, že do registru NRKI (registr nebankovních spotřebitelských úvěrů) nebyl ohledně žalovaného učiněn dotaz, nebylo uvedeno, že by byl činěn dotaz do jiného registru. Ohledně výše výdajů na bydlení žalobkyně uvedla, že tyto neověřovala neboť porovnal žalovaným uvedené částky se statistickými údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech, a došla k závěru, že tvrzená výše výdajů byla vyšší než statistická. Žalobkyně neověřovala tvrzení žalovaného ohledně výše jeho příjmu, ani to, zda je skutečně zaměstnán u uvedeného zaměstnavatele ([právnická osoba]). 7. Z přehledu plateb ke smlouvě č. SU [číslo] soud zjistil, že žalobkyně neeviduje žádnou platbu od žalovaného, shodné bylo zjištěno z tabulky umoření. 8. Z dopisu ze dne 30. 11. 2022 a kopie poštovní dodejky soud zjistil, že žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k uhrazení zesplatněného úvěru do 20. 12. 2022. 9. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 25. 5. 203 k úhradě dluhu před podáním žaloby (zjištěno z dopisu samotného a potvrzení o uhrazení ceny za podání poštovní zásilky). 10. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. 11. Po právním vyhodnocení věci, s ohledem na shora uvedená skutková zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na ujednání smlouvy, která je ve smyslu § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, (dále jen„ ZoSÚ“), smlouvou o spotřebitelském úvěru a na smlouvu tak dopadá regulace stanovená tímto zákonem, neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a předmětem smlouvy je peněžitá zápůjčka (žalobkyně poskytla na základě předmětné smlouvy žalovanému finanční prostředky a žalovaný se je zavázal spolu s úrokem žalobkyni vrátit ve sjednaných splátkách). Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 12. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, uvedené vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), v nichž soudy obsah odborné péče, definovaly v návaznosti na účel zákona, jako vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. 14. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně nijak neověřovala tvrzenou výši čistého příjmu žalovaného, jestliže neměla postaven najisto tento zásadní parametr pro posuzování úvěruschopnosti žalovaného, pak nelze dojít k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla řádně, s odbornou péčí. To navíc za situace, kdy od žalovaného měla informaci, že již splácí jiné spotřebitelské úvěry, a úvěr byl poskytnut za účel nákupu mobilního telefonu, tedy nikoli nezbytně nutné životní potřeby, z čehož je možno dovozovat jistou lehkovážnost žalovaného, který ačkoli nemá dostatečné prostředky, pořizuje si zboží, a za rok trvání ú