28 C 210/2023-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 20 297,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 551,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 326,13 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 23,79 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným byla dne 28. 9. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatkem. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Pohledávky byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, na kterou však žalovaná nereagovala a ničeho neuhradila. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno více než deset dnů před jednáním, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 14. 12. 2022 se společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že postupitel postoupí za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce anebo o zápůjčce specifikovaných v příloze č. 1 smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, smlouva je podepsána za obě smluvní strany, za žalobkyni statutární ředitelkou Ing. [jméno] [příjmení], která byla oprávněna jednat za žalobkyni, jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku. V příloze smlouvy jsou specifikovány pohledávky za žalovaným (označeným jménem, příjmením) uvedením čísla smlouvy. V dopise„ Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 16. 12. 2022, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán dne 13. 1. 2023, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy [číslo] na nového věřitele, žalobkyni, a současně jí vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení oznámení. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 28. 9. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému částku 10 000 Kč, a žalovaný se zavazuje zaplatit za poskytnutí spotřebitelského úvěru poplatek ve výši 10 611 Kč, přičemž poplatek je vypočten jako součet úroku stanoveného pevnou částkou, částky za zpracování spotřebitelského úvěru, částky za komfortní a flexibilní splácení a dále pojistné ve výši 1 950 Kč, to vše ve 65 měsíčních splátkách ve výši 348 Kč, resp. poslední splátky ve výši 289 Kč, když první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje, že přijal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] má soud za prokázáno, že žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně k prokázání toho, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala, před uzavřením smlouvy, úvěruschopnost žalovaného předložila zákaznickou kartu ze dne 28. 9. 2000. V zákaznické kartě podepsané žalovaným a osobou oprávněnou jednat za právní předchůdkyni žalobkyně je uvedeno, že žalovaný žádá o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, ohledně majetkových a osobních poměrů je formou zaškrtnutí předtištěné varianty uvedeno, že žalovaný žije s rodiči, je svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je základní, je zaměstnaný jako dělník, jeho čistý příjem činí 9 249 Kč celkové příjmy domácnosti činí 18 249 Kč, výdaje jsou uvedeny vyplněním kolonky„ odhadované měsíční výdaje“ 4 500 Kč. Uvedené údaje měly být ověřeny z výplatních pásek. 5. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k uhrazení dluhu dopisem ze dne 1. 6. 2023 odeslaným téhož dne, jak bylo zjištěno z výzvy samé a poštovního podacího lístku. 6. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. 7. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalovanému) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na smlouvy v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 8. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, předložená„ karta klienta“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačují k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž