28 C 221/2023-27 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit částku 35 000 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný nesplnil povinnosti ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřenou dne 21. 5. 2005 s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [číslo] (dále též jen právní předchůdkyně žalobkyně), když právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, a žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou jistinu a poplatek ve výši 23 240 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách, poslední splátka byla splatná dne 20. 5. 2006. Žalovaný na svůj závazek uhradil 17 050 Kč. Dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalobkyně je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky. Rozhodným právem je pak právo české (dle článku 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I.). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Ze smlouvy samé soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 5. 2005 smlouvu nazvanou smlouva o půjčce a označenou [číslo] smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 35 000 Kč, jejíž převzetí žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 23 240 Kč, tedy celkem částku 58 240 Kč, v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 1 120 Kč, s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Smlouva je vyhotovena na předtištěném formuláři, do nějž byly vyplněny údaje o žalovaném, o výši poskytnuté částky a poplatku, počtu a výši splátek. V úvodu smlouvy je uvedeno, že smlouva je uzavřena jako smlouva o půjčce ve smyslu ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., a zákona 321/2001 Sb. V záhlaví smlouvy, v identifikaci žalovaného, je uvedena adresa žalovaného [adresa žalovaného], [PSČ]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s [anonymizována tři slova] jako postupníkem dne 11. 6. 2015 smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v příloze [číslo] smlouvy, která obsahovala pohledávkou za žalovaným (v příloze byla identifikována pohledávka za žalovaným uvedením čísla smlouvy). Spolu se smlouvou o postoupení pohledávky soud hodnotil soud také výpis obchodního rejstříku a rejstříku [právnická osoba] [anonymizováno], ze kterého zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] je v tomto rejstříku evidována. Pohledávka byla dále předmětem smlouvy ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi [anonymizována tři slova] [anonymizováno] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, ve smlouvě bylo sjednáno, že účinky postoupení nastávají ke dni podpisu smlouvy (čl. 2). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015 (právní předchůdkyní žalobkyně) a dopisem ze dne 14. 9. 2018 (žalobkyní), tyto dopisy byly dle podacího archu poštovních zásilek žalovanému odeslány na adresu [adresa žalovaného], když tato adresa je uvedena i v dopisech samotných. Žalovanému byla na adresu [adresa žalovaného], odeslána předžalobní upomínka dne 27. 4. 2023 (dle podacího archu poštovních zásilek). 5. Uvedená dílčí zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. 6. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2005, dále jen obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Aktivní legitimace žalobkyně je dána jako právní nástupkyně původního věřitele, na základě § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o.z.). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě navazujícího postoupení pohledávky smlouvou ze dne 11. 6. 2015 a smlouvou ze dne 24. 8. 2018. Právní vztah založený mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu ze dne 21. 5. 2005 soud posoudil jako smlouvu o půjčce. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Žalobkyně prokázala, že byla mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce a že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované ujednanou částku jako předmět půjčky. 8. Ve smlouvě sjednaný poplatek pak soud posoudil jako úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny, neboť poplatek nerozporně plní tuto funkci, a úroky lze sjednat v procentuální nebo pevné výši. 9. Žalovaný byl dle smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu (35 000 Kč) a zaplatit sjednané úroky (23 240 Kč), na tuto svou povinnost, dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nerozporoval (natož aby prokázal, že uhradil více), uhradil částku 17 050 Kč. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení žalobou uplatněného nároku. Soud jako důvodný rovněž posoudil nárok žalobkyně na požadovaný úrok z prodlení z částky 35 000 Kč, za dobu od 2. 7. 2015, když žalovaný se dostal do prodlení se splněním peněžitého dluhu (splatnost poslední splátky nastala dne 20. 5. 2006), a žalovaný je tak v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák. povinen z dlužné částky hradit úroky z prodlení ve výši dle nař. vl. č. 142/1994 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni proti neúspěšnému žalovanému přiznal náhradu ve výši 3 578 Kč za tyto v řízení účelně vynaložené náklady: a/ soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu 1 400 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 500 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 500 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky, tj. 3× 100 Kč za každý úkon právní služby hrazený podle § 14b odst. 1 vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 378 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.