28 C 246/2023-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 23. 5. 2023 domáhala, aby byla žalovaná zavázána jí zaplatit částku 1 015 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 25. 6. 2012 do zaplacení ve výši 7,75 % ročně, částku 1 015 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 13. 7. 2012 do zaplacení ve výši 7,5 % ročně, částku 1 015 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 28. 8. 2012 do zaplacení ve výši 7,5 % ročně, částku 1 016 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 31. 1. 2013 do zaplacení ve výši 7,05 % ročně, částku 1 016 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 14. 5. 2013 do zaplacení ve výši 7,05 % ročně, částku 1 016 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 11. 6. 2013 do zaplacení ve výši 7,05 % ročně, částku 1 520 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 11. 9. 2014 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, částku 1 520 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 20. 10. 2014 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, částku 1 520 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 18. 10. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z důvodu, že se žalovaná přepravovala bez platného jízdního dokladu dne 6. 6. 2012, dne 26. 6. 2012, dne 9. 8. 2012, dne 14. 1. 2013, dne 25. 4. 2013, dne 23. 5. 2013, dne 25. 8. 2014, dne 1. 10. 2014, dne 30. 9. 2016, v prostředku hromadné dopravy provozovaném právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jízdné pro každou jízdu v roce 2012 činilo 15 Kč, v roce 2013 16 Kč, v roce 2014, v roce 2016 činilo 20 Kč a žalovaná se během přepravy ani jednou neprokázala na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, a je proto povinna zaplatit jízdné za každou jízdu výše uvedenou cenu a přirážku ke každému jízdnému, v roce 2012 ve výši 1 000 Kč, a od roku 2013 včetně ve výši 1 500 Kč. Žalovaná byla vyzvána před podáním žaloby k uhrazení dluhu, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná konkludentně ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř, a ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Z jednotlivých písemných dohod z cestujícím soud zjistil, že žalovaná cestovala dne 6. 6. 2012 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 26. 6. 2012 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 9. 8. 2012 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 14. 12. 2013 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 25. 4. 2013 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 23. 5. 2013 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 25. 8. 2013 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 30. 9. 2016 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 1. 10. 2014 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), a to vždy linkou provozovanou [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a vždy bez platného jízdního dokladu. Výše jízdného pro jednotlivou jízdu je uvedena v každé v jednotlivé z dohod s cestujícím, jízdné pro jednotlivou jízdu v roce 2012 Kč činilo 15 Kč, v roce 2013 činilo 16 Kč a v roce 2014 a 2016 činilo 20 Kč. Žalovaná každou z dohod podepsala. Z jednotlivých dohod dále vzal soud za prokázané, že žalovaná byla v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem, kterému se na výzvu ani jednou neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná vždy dohodu s cestujícím podepsala, v každé dohodě s cestujícím uznala žalovaná dlužnou částku co do důvodu a výše 15 Kč (jízdné) a výše 1 000 Kč (přirážka k jízdnému) v roce 2012; 16 Kč (jízdné) a 1 500 Kč (přirážka k jízdnému) v roce 2013; 20 Kč (jízdné) a 1 500 Kč (přirážka k jízdnému) v roce 2014 a v roce 2016, a zavázala se jízdné a přirážku uhradit vždy nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Pohledávka byla předmětem postoupení dle smlouvy ze dne 13. 10. 2021 uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (prokázáno předmětnou smlouvou včetně přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2023 a žalovaná byla dopisem ze dne 19. 2. 2023, odeslaným téhož dne vyzvána k uhrazení dluhu před podáním žaloby (zjištěno z předmětných dopisů a poštovního podacího lístku). 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je plně důvodná. Soud právně posoudil závazkový vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalované jako vzniklý konkludentně ze smlouvy o přepravě osob dle ust. § 2550 a násl. a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ o. z.“) v případě jízd dne 25. 8. 2014, 1. 10. 2014, 30. 9. 2016, dle kterých se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Ve vztahu k jízdám dne 6. 6. 2012, 26. 6. 2012, 9. 8. 2012, 14. 1. 2013, 25. 4. 2013, 23. 5. 2013, soud na právní vztah aplikoval ust. § 760 a násl. zákon č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2012. Žalované tak ve všech případech vzniklo právo, aby ji dopravce přepravil do místa určení, současně jí vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné. Stejné povinnosti cestujícího vyplývají z ust. § 3, § 4, § 7 odst. 1 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu tak, že cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Jelikož se žalovaná během přepravy ani jednou neprokázala platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně oprávnění požadovat po žalované zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému splatné na místě, a to v souladu s ust. § 18a odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni provedení kontroly. Žalovaná rovněž pokaždé dlužnou pohledávku písemně uznala ve smyslu ust. § 2053 o. z., resp. § 558 zákona 40/1964 Sb., čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného závazku. Následně v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle ust. § 1879 a násl. o. z. byly pohledávky postoupeny [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] na žalobkyni, která je tak v projednávané věci aktivně věcně legitimována. Protože žalovaná netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh uhradila, zavázal ji soud k povinnosti zaplatit žalobkyni žalobou uplatněný nárok, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O úroku z prodlení v případě dluhu splatného od 1. 1. 2014 soud rozhodl dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v případě dluhu splatného do 31. 12. 2013 soud rozhodl dle § 517 zákona č. 40/1964 Sb., ve spojení s nařízením č. 142/1994 Sb. 5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve sporu plný úspěch, a přísluší jí proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Právní zástupce žalobkyně neosvědčil, že je plátcem DPH. Celkové náklady řízení tak činí částku 2 000 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku k rukám zástupce žalobkyně.