28 C 257/2023-33 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném, aby jí zaplatil částku 14 012,93 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 656,50 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 12 031,57 Kč, částku 1 597,47 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 23. 7. 2021 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému poskytnuta jistina úvěru 15 000 Kč, kterou se spolu s příslušenstvím zavázal vrátit do 23. 9. 2022. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Žalovaný uhradil celkem 2 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k uhrazení dluhu, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. 4. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve spojení s dodatkem č. 1 k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne 3. 6. 2022 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2023 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu, v níž se strany dohodly, že postupitel postupuje a převádí pohledávky na postupitele a postupitel pohledávky přijímá a nabývá, a předmětem postoupení byla též pohledávka za žalovaným, která je uplatněna žalobou. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 3. 2. 2023 bylo zjištěno, že úplata za postoupení pohledávek byla uhrazena. Postupitelka oznámila žalovanému dopisem ze dne 9. 2. 2023, který byl odeslán dne 10. 2. 2023, postoupení pohledávky na žalobkyni jako nového věřitele, jak bylo zjištěno z oznámení samého a poštovního podacího archu. Žalovaný byl v tomto oznámení rovněž vyzván k uhrazení dluhu do 10 dnů od obdržení dopisu. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 23. 7. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému 15 000 Kč, a žalovaný se zavazuje uhradit souhrnnou částku 27 888 Kč, skládající se z jistiny, úroku ve výši 1 444 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč, a poplatku za inkasu plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že přijal v hotovosti celou výše uvedenou částku spotřebitelského úvěru. Ke smlouvě se váže vyplněný formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. 6. Před uzavřením smlouvy o úvěru [číslo] měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici údaje uvedené ve vyplněném formuláři„ Žádost o úvěr“, který byl žalovaným a osobou jednající za právní předchůdkyni žalobkyně podepsán dne 23. 7. 2021. Ve formuláři je uvedeno, že žalovaný je zaměstnaný, na dobu určitou od 1. 6. 2021 do 30. 6. 2022, zaměstnání bylo ověřeno dle výplatních pásek a pracovní smlouvy. Příjem žalovaného je 17 849 Kč, náklady na bydlení, energie 5 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 4 500 Kč, splátky stávajících půjček 400 Kč, jiné srážky 500 Kč, žalovaný bydlí v nájmu, je svobodný a nemá žádné vyživovací povinnosti. K tomu žalobkyně doložila listiny, dle kterých měly být údaje uvedené v žádosti ověřeny, a to první stranu pracovní smlouvy, z níž soud zjistil, že v této smlouvě se sjednává pracovní poměr žalovaného na dobu určitou od 1. 6. 2021 do 30. 6. 2022, se zkušební dobou tři měsíce a výplatní list, ve kterém je uvedeno, že čistá mzda žalovaného za měsíc 6/2021 činila 17 899 Kč, a dále dodatek nájemní smlouvy č. 12, ze které soud zjistil, že žalovaný je nájemce bytu, a nájem se sjednává na dobu určitou od 1. 3. 2021 do 31. 8. 2021, v dodatku není uvedena výše nájemného ani záloh na služby, je uvedena výše jistoty 5 000 Kč, a současně je uvedeno, důvodem sjednání nájmu na dobu určitou jsou nepravidelné platby v minulosti. Dále pak byla žalobkyní předložena fotografie ústřižku poštovní složenky, ze které soud zjistil, že žalovaný uhradil v měsíci červenci 2021 500 Kč s označením účelu platby EXE [číslo]. 7. Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 24. 5. 2023, který byl žalovanému odeslán dne 29. 5. 2023, k uhrazení dluhu před podáním žaloby, což bylo zjištěno z předmětného dopisu a poštovního podacího archu. 8. Uvedená dílčí zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. 9. Žalobkyně dále předložila dopis ze dne 26. 2. 2023, ve kterém žalovaného vyzývá k úhradě dluhu a současně jsou v dopise stanoveny náklady vymáhání, konkrétně za odeslání dopisu, telefonického hovoru a osobní návštěvy, s tímto souvisí listina„ výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“ v níž jsou uvedeny úkony ve věci žalovaného, a to cesta pověřeného pracovníka na kontaktní adresu dlužníka. K tomuto nebyly předloženy ani označeny důkazy o odeslání dopisu a realizaci uvedeného úkonů vymáhání. 10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená (§ 1880 o. z.). Žalobkyně nároky uplatněné žalobou dovozovala ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 7. 2021, na tuto v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když žalovaný jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena z jiných zdrojů. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr. 11. Soud došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zjišťovala (a ověřovala) výdaje žalovaného, a to zejména co se týče jeho další závazků. V předložené listině – dodatku nájemní smlouvy, dle kterého měly být ověřen údaj o výši výdajů žalovaného na bydlení (5 000 Kč), tento údaj uveden není. Právní předchůdkyně žalobkyně měla dle názoru soudu do hodnocení úvěruschopnosti zahrnout skutečnost zjištěnou z předmětného dodatku, ve spojení s doloženým ústřižkem poštovní poukázky, že žalovaný v minulosti řádně nehradil své splatné závazky, a je proti němu vedeno exekuční řízení. Bylo tedy zcela namístě zjistit z příslušných registrů v jaké výši jsou veškeré tam evidované závazky