28 C 264/2023-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit částku 15 820 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný nesplnil povinnosti ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále též jen právní předchůdkyně žalobkyně), když právní předchůdkyně žalobkyně dne 11. 8. 2008 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou jistinu a souhrnný poplatek v celkové výši 13 920 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách, poslední splátka byla splatná dne 17. 8. 2009. Žalovaný neplnil povinnosti dle smlouvy řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil 18 100 Kč. Dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena sérií smluv o postoupení pohledávek. 2. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (pravomoci věc rozhodnout) za situace, kdy žalobkyně je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky. Rozhodným právem je pak právo české (dle článku 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I.). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byla řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Z listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 11. 8. 2008 smlouvu nazvanou smlouva o půjčce a označenou [číslo] smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč, jejíž převzetí žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč, tedy celkem částku 33 920 Kč, v hotovosti, v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Smlouva je vyhotovena na předtištěném formuláři, do nějž byly vyplněny údaje o žalovaném, o výši poskytnuté částky a poplatku, počtu a výši splátek. V úvodu smlouvy je uvedeno, že smlouva je uzavřena jako smlouva o půjčce ve smyslu ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., a zákona č. 321/2001 Sb. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], jako postupitel uzavřela s [anonymizována tři slova] jako postupníkem dne 19. 6. 2015 smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v příloze č. 1 smlouvy, která obsahovala pohledávkou za žalovaným (v příloze byla identifikována pohledávka za žalovaným uvedením čísla smlouvy [číslo], jménem, příjmení a adresou žalovaného a aktuální výši pohledávky). Z výstupu z internetového bankovnictví soud zjistil, že byla uhrazena sjednaná úplata za postoupení pohledávek. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], dopisem ze dne 25. 6. 2015, odeslaným dne 30. 7. 2015, s tím, že má pohledávku uhradit do 10 dnů od doručení oznámení (zjištěno z oznámení a poštovního podacího archu). Pohledávka byla dále předmětem smlouvy ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi [anonymizována tři slova] [anonymizováno] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (zjištěno z předmětné smlouvy). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 9. 2018 (zjištěno z oznámení a poštovního podacího archu). Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána zástupcem žalobkyně předžalobní upomínka dne 27. 4. 2023 (zjištěno z upomínky a poštovního podacího archu. Z výpisu ze statických dat České národní banky (databáze časových řad ARAD) bylo zjištěno, že v měsíci srpnu 2008 výše úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na úvěry na spotřebu byla 13,48% ročně, nejvyšší úroková sazby byla u typu úvěru kontokorent a kreditní karty, přičemž u kontokorentu byla 13,70 % ročně a pro kreditní karty 20,63 % ročně. 5. Dle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, dále jen„ o. z.“, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 19. 7. 2009, dále jen obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Dle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 8. Dle § 39 zákona obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Dle § 41 zákona obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 10. Dle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 11. Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 12. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Aktivní legitimace žalobkyně je dána jako právní nástupkyně původního věřitele, na základě § 1879 a násl. o.z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě navazujícího postoupení pohledávky smlouvou ze dne 19. 6. 2015 a smlouvou ze dne 24. 8. 2018. Právní vztah založený mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu ze dne 11. 8. 2008 soud posoudil jako smlouvu o půjčce. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Žalobkyně prokázala, že byla mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovanou byla uzavřena písemná smlouva o půjčce a že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované ujednanou částku jako předmět půjčky. 13. Ve smlouvě sjednaný poplatek pak soud posoudil jako úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny, neboť poplatek nerozporně plní tuto funkci, a úroky lze sjednat v procentuální nebo pevné výši. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána úplata (odměna) ve výši 13 920 Kč za užívání přenechané částky 20 000 Kč, za dobu 53 týdnů. Výši sjednané úplaty soud hodnotil ve smyslu § 3 obč. zák. korektivem dobrých mravů, v tom smyslu, že výkon práv a povinností nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, resp. nemůže obstát pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky. Při přepočtu na smluvní úroky představuje poplatek 64 % ročně z přenechaných peněžních prostředků. Takovouto výši úroků pak soud shledal rozpornou s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015,