28 C 280/2023-29 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 1 015 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 14. 2. 2012 do zaplacení ve výši 7,75 % ročně, částku 1 015 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 11. 6. 2012 do zaplacení ve výši 7,75 % ročně, částku 1 015 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 21. 12. 2012 do zaplacení ve výši 7,5 % ročně, částku 1 016 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 5. 3. 2013 do zaplacení ve výši 7,05 % ročně, částku 1 016 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 25. 3. 2013 do zaplacení ve výši 7,05 % ročně, částku 1 016 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 2. 4. 2013 do zaplacení ve výši 7,05 % ročně, částku 1 016 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 6. 5. 2013 do zaplacení ve výši 7,05 % ročně, částku 1 016 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 10. 5. 2013 do zaplacení ve výši 7,05 % ročně, částku 1 520 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 26. 8. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a částku 1 520 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 15. 9. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z důvodu, že se žalovaný přepravoval bez platného jízdního dokladu dne 26. 1. 2012, dne 23. 5. 2012, dne 4. 12. 2012, dne 15. 2. 2013, dne 6. 3. 2013, dne 14. 3. 2013, dne 17. 4. 2013, dne 22. 4. 2013, dne 9. 8. 2016, dne 29. 8. 2013 v prostředku hromadné dopravy provozovaném právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaný se během přepravy neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, a je proto povinen zaplatit jízdné za každou jízdu a přirážku ke každému jízdnému. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný konkludentně ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, a ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Z jednotlivých písemných dohod z cestujícím soud zjistil, že žalovaný cestoval dne 26. 1. 2012 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 23. 5. 2012 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 4. 12. 2012 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 15. 2. 2013 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 6. 3. 2013 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 14. 3. 2013 [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 17. 4. 2013 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 22. 4. 2013 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 9. 8. 2016 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), dne 29. 8. 2016 linkou [číslo] (prokázáno dohodou s cestujícím [číslo]), a to vždy linkou provozovanou [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a vždy bez platného jízdního dokladu. Výše jízdného pro jednotlivou jízdu je uvedena v každé v jednotlivé z dohod s cestujícím, jízdné pro jednotlivou jízdu v roce 2012 Kč činilo 15 Kč, v roce 2013 činilo 16 Kč, v roce 2016 činilo 20 Kč. Žalovaný každou z dohod podepsal. Z jednotlivých dohod dále vzal soud za prokázané, že žalovaný byl v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem, kterému se na výzvu ani jednou neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný vždy dohodu s cestujícím podepsal, v každé dohodě s cestujícím uznal žalovaný dlužnou částku co do důvodu a výše 15 Kč (jízdné) v roce 2012, co do výše 16 Kč (jízdné) v roce 2013 výše, dále 1 000 Kč (přirážka k jízdnému) v roce 2012, 2013, a 1 a co do výše 20 Kč (jízdné) v roce 2016 a 1 500 Kč (přirážka k jízdnému) v roce 2016, a zavázal se jízdné a přirážku uhradit vždy nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Pohledávka byla předmětem postoupení dle smlouvy ze dne 13. 10. 2021 uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (prokázáno předmětnou smlouvou včetně přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 2. 2023 a žalovaný byl dopisem ze dne 20. 2. 2023, odeslaným téhož dne vyzván k uhrazení dluhu před podáním žaloby (zjištěno z předmětných dopisů a poštovního podacího lístku). 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je plně důvodná. Soud právně posoudil závazkový vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného jako vzniklý konkludentně ze smlouvy o přepravě osob dle ust. § 2550 a násl. a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ o. z.“) v případě jízd dne ze dne 9. 8. 2016 a ze dne 29. 8. 2016, dle kterých se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Ve vztahu k jízdám uskutečněným v letech 2012 a 2013, soud na právní vztah aplikoval ust. § 760 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013. Žalovanému tak ve všech případech vzniklo právo, aby jej dopravce přepravil do místa určení, současně mu vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné. Stejné povinnosti cestujícího vyplývají z ust. § 3, § 4, § 7 odst. 1 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu tak, že cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Jelikož se žalovaný během přepravy ani jednou neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně oprávnění požadovat po žalovaném zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému splatné na místě, a to v souladu s ust. § 18a odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni provedení kontroly. Žalovaný rovněž pokaždé dlužnou pohledávku písemně uznal ve smyslu ust. § 2053 o. z., resp. § 558 zákona 40/1964 Sb., čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného závazku. Následně v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle ust. § 1879 a násl. o. z. byly pohledávky postoupeny [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] na žalobkyni, která je tak v projednávané věci aktivně věcně legitimována. Protože žalovaný netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh uhradil, zavázal jej soud k povinnosti zaplatit žalobkyni uplatněný nárok, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. O úroku z prodlení v případě dluhu splatného od 1. 1. 2014 soud rozhodl dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v případě dluhu splatného do 31. 12. 2013 soud rozhodl dle § 517 zákona č. 40/1964 Sb., ve spojení s nařízením č. 142/1994 Sb. 5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve sporu plný úspěch, a přísluší jí proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Právní zástupce žalobkyně neosvědčil, že je plátcem DPH. Celkové náklady řízení tak činí částku 2 000 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku k rukám zástupce žalobkyně.