28 C 299/2023 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit jí částku 40 664 Kč s zákonným úrokem z prodlení za dobu od 17. 10. 2022 do zaplacení, s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 16. 9. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla na účet č. [bankovní účet] postupnými platbami celkem částku 29 000 Kč. Na základě smlouvy tak žalobkyně požaduje vrácení jistiny a zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 840Kč, poplatku služby„ Presto“ ve výši 3 795 Kč a poplatku za„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč. Žalobkyně na závazky ze smlouvy neuhradila ničeho. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, na kterou však žalovaná nereagovala a ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Předvolání bylo žalované doručeno více než deset dnů před jednáním, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná se z účasti u jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti žalobkyně a zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 16. 9. 2022 soud zjistil, že ve smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované částku až do výše 29 000 Kč, jako spotřebitelský úvěr, převodem na účet č. [bankovní účet] žalovaná se zavazuje vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem, zavazuje se zaplatit poplatek za sjednání úvěru a poplatky za volitelné služby. Totožnost žalované při uzavření smlouvy byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na její účet č. [bankovní účet] (zjištěno z listiny„ Autorizace ověření totožnosti“) 5. Žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované ověřovala její příjmy prostřednictvím náhledu na její účet (zjištěno z listiny„ Identifikované příjmy“. Při posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vyšla z údajů uvedených v listině„ Výpis o posouzení úvěruschopnosti u [právnická osoba]“, a to výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 2 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 6 500 Kč, další nezbytné výdaje: 0 Kč, ostatní nezbytné výdaje: 10 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 18 844 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 22 000 Kč, regionální koefiicient:1, rezerva pro výdaje: 500 Kč, vypočítané minimální výdaje: 9 210 Kč, disponibilní příjem: 9 700 Kč. 6. Při zjištění v jaké výši poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky soud vyšel z„ Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ a z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] a zjistil, že žalované bylo žalobkyní poskytnuto za období od 16. 9. 2022 do 28. 9. 2022 celkem 29 000 Kč. 7. Žalovaná byla před podáním žaloby písemně vyzvána k uhrazení dluhu prostřednictvím advokáta žalobkyně dopisem ze dne 20. 5. 2023 ve lhůtě do tří dnů, který byl odeslán 20. 5. 2023, jak bylo zjištěno z výzvy samé a poštovního podacího lístku. 8. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. Z dalším provedených důkazů soudu s ohledem na níže podané právní posouzení nezjistil žádné právně relevantní skutečnosti. 9. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Žalobkyně uplatnila nároky vyplývající ze smlouvy ze dne 16. 9. 2022, na kterou v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalované, předložená„ karta klienta“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. 12. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala toliko příjem žalované, netvrdila, že by ověřovala výši výdajů žalované, a to přesto, že měla k dispozici výpisy z účtu žalované, z nichž vyhodnocovala příchozí platby. Ve výpise z účtu jsou přitom desítky plateb za internetové sázky v jednom měsíci. Žalobkyně tak měla vynaložit zvýšenou opatrnost, ověřit tvrzenou výši výdajů na základní životní potřeby (zejména bydlení) a dále z příslušných registrů zjistit další spotřebitelské úvěry žalované, a to, zda je řádně hradí. 13. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlédne i bez návrhu. 14. Je-li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti věřitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy celkem částku 29 000, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již žalobkyni zaplatila, což nebylo dle tvrzení žalobkyně, které