28 C 7/2023-45 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2022 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 222 254,53 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 16. 7. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], s žalovaným smlouvou o půjčce [číslo] dle smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému vyplacením na jeho účet částku 100 000 Kč. Žalovaný své závazky ze smlouvy nehradil řádně a včas, dluh žalovaného se skládá z neuhrazené jistiny poskytnuté zápůjčky, dlužného obchodního úroku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a poplatku za upomínku. Celkem na pohledávky dle smlouvy žalovaný uhradil 111 463,68 Kč. Pohledávky za žalovaným pak banka na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne 23. 1. 2020 postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne 30. 1. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 21. 7. 2022 byl opětovně žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně příslušenství, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno více než deset dnů před jednáním, náhradní formou dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 5. Žalovaný jako klient uzavřel dne 13. 1. 2016 s [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako bankou, rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba], na základě této smlouvy mu byl bankou zřízen účet a elektronické bankovnictví (zjištěno z uvedené smlouvy). Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ve spojení s akceptací návrhu ze dne 16. 7. 2018 soud zjistil, že prostřednictvím elektronického bankovnictví uzavřel dne 16. 7. 2018 žalovaný s [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo] ve které se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč s roční zápůjční sazbou ve výši 10,90%, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 120 měsíčních splátkách (čl. 4 ve spojení s čl. 2 smlouvy), ve výši 1 372 Kč. Poplatek ve výši 449 Kč, za odeslání upomínky o prodlení klientovi, je sjednán v čl. 6 2. písm. g) smlouvy. Předmět smlouvy je ve smlouvě uvozen tak, že smlouva představuje smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. Občanského zákoníku a nezajištěný neúčelový splátkový spotřebitelský úvěr. Součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], Produktové obchodní podmínky [právnická osoba] pro půjčky. Povinnost k zaplacení smluvní pokuty v důsledku prodlení žalovaného s úhradou zesplatněného dluhu je stanovena v čl. 7 produktových obchodních podmínek [právnická osoba] pro půjčky. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že majitelem účtu je žalovaný a na účet byla dne 16. 7. 2018 připsána částka 100 000 Kč, s popisem„ čerpání půjčky“ a variabilním symbolem [číslo], což soud vyhodnotil tak, že se jedná o poskytnutí finančních prostředků dle smlouvy o půjčce ze dne 16. 7. 2018. Žalovaný byl dopisem ze dne 16. 5. 2019 odeslaným dne 17. 5. 2018, jak bylo zjištěno z předmětného dopisu a podacího archu České pošty a.s., vyzván [právnická osoba] k jednorázovému splacení celého závazku ze smlouvy o půjčce reg. [číslo] do deseti dnů od data vyhotovení výzvy. 6. Soud dospěl k závěru, že [právnická osoba] posuzovala před uzavření smlouvy úvěru schopnost žalovaného tak, že vyšla z informací od žalovaného (důkaz: protokol o ověření úvěruschopnosti žalovaného), které žalovaný zadal do formuláře banky, a ověřila výši jeho příjmu z příchozích plateb na účet žalovaného za měsíc květen a červen roku 2018 (důkaz: výpis z účtu za měsíc červen 2018 a květen 2018). Z výpisu z účtu je patrno, že žalovanému byla v měsíci červnu 2018 vyplacena mzda ve výši 15 069 Kč a ošetřovné ve výši 4 167 Kč, v měsíci květnu mzda ve výši 23 649 Kč. Dále že na účet žalovaného byla v obou měsících připsána od úřadu práce částka 7 600 Kč jako rodičovský příspěvek. Konečný zůstatek na účtu ke dni 31. 5. 20218 činil 39,99 Kč, a ke dni 30. 6. 2018 – [částka] (záporný zůstatek). Z formuláře o majetkových a osobních poměrech soud zjistil, že žalovaný uvedl tyto údaje o svých majetkových a osobních poměrech: bydlí v pronajatém bytě/domě, má družku, je zaměstnaný se mzdou 24 000 Kč, výdaje činní 1000 Kč na měsíční splátky úvěrů, výdaje na živobytí 8 000 Kč, další výdaje 0 Kč. Dle tohoto formuláře a protokolu o ověření úvěruschopnosti banka při posouzení úvěruschopnosti vyšla z příjmu žalovaného ve výši 20 177 Kč, celkové započtené splátkové zatížení činilo 1 884 Kč, započtené výdaje na domácnost 3 897 Kč, započtené životní náklady 3 410 Kč, započtené výdaje na vyživované děti 1 225 Kč. 7. Z protokolu o provedené lustraci žalovaného v registrech evidující závazky dlužníků bylo zjištěno, že banka měla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici tyto informace: celkový počet kontraktů 9, splátkové operace - odmítnutá 1, odvolané 2, kreditní karty odmítnuté 3, odvolaná 1, žalovaný měl nesplacený závazek ve výši 235 210 Kč s měsíční splátkou 1 094 Kč, s datem ukončení 30. 4. 2020, žalovaný žádal o úvěr ve výši 100 000 Kč dne 5. 2. 2018 – žádost odvolána, ve výši 760 000 Kč dne 27. 11. 2017 – žádost odvolána, ve výši 100 000 Kč dne 10. 10. 2017 – žádost odmítnuta, ve výši 20 000 Kč dne 13. 6. 2018 – žádost odmítnuta, ve výši 150 000 Kč dne 22. 3. 2018 – žádost odmítnuta, ve výši 340 000Kč dne 13. 12. 2017 žádost odvolána, ve výši 340 00 Kč dne 5. 12. 2017 – žádost odmítnuta, ve výši 150 000 Kč dne 19. 10. 2017 - žádost odmítnuta. 8. Z rozpisu splátek a jejich úhrad soud zjistil, že žalovaný ke dni 16. 5. 2019 uhradil [právnická osoba] z titulu smlouvy o půjčce [číslo] celkem částku 111 463,68 Kč. Tuto skutečnost má soud z uvedeného důkazu za dostatečně prokázanou, a proto pro nadbytečnost nehodnotí výpisy z účtu žalovaného za období od srpna 2018, které měly rovněž měly prokazovat uvedené tvrzení žalobkyně. 9. [právnická osoba] oznámila dopisem ze dne 30. 1. 2020 žalovanému, že pohledávky ze smlouvy o půjčce vedeném na běžném účtu [číslo] byly smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 23. 1. 2020 postoupeny na nového věřitele [právnická osoba] s.r.o., [IČO], [ulice a číslo], [obec] a má povinnost hradit dluh tomuto novému věřiteli. 10. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 21. 7. 2022 k uhrazení dluhu před podáním žaloby. 11. S ohledem na níže uvedené právní posouzení soud nehodnotil listinný důkaz výpis poplatků, neboť z něj neučinil žádné právně relevantní skutkové zjištění. 12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky, když žalovaný byl po oznámení postoupení původní věřitelkou – [právnická osoba] ve smyslu ust. §1882 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), povinen uhradit dluh právní nástupkyni původní věřitelky – žalobkyni. Soud dále dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 16. 7. 2018 uzavřena smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásad