28 C 70/2023-29 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 1. 2023 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit částku 11 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 28. 12. 2017 do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovanému poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], úvěr 11 700 Kč na základě smlouvy o úvěru uzavřené s žalovaným dne 27. 11. 2017, který měl žalovaný splatit dne 27. 12. 2017 Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaný se zaregistroval na webových stránkách [webová adresa], tím, že souhlasil se zněním úvěrové smlouvy. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 8. 2019 se [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno dne 8. 5. 2023 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z úvěrové smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že ve smlouvě je sjednáno, že společnost [právnická osoba], [IČO], poskytne žalovanému jako klientovi úvěr ve výši 11 700 Kč, na účet č. [bankovní účet]. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 16,19 % měsíčně. Celková doba trvání úvěru je sjednána na 13 dní, dlužník může požádat o prodloužení, za prodloužení je povinen uhradit poplatek. Smlouva není podepsána za žádnou ze smluvních stran. V článku 14. smlouvy je uvedeno, že smlouva nabývá platnosti ve chvíli, kdy klient po postupu podle článků 5.1 až 5.3 ověří svůj bankovní účet prostřednictvím aplikací Instantor či Kontomatik, případně provedením verifikační platby. Verifikační platba se uskuteční převodem částky ve výši 1 Kč na bankovní účet společnosti uvedený v článku 1. Smlouva nabývá účinnosti ve chvíli, kdy společnost klientovi vystaví potvrzení o poskytnutí a zašle je na telefonní číslo klienta uvedené v záhlaví této smlouvy. Ve všeobecných obchodních podmínkách poskytování spotřebitelských úvěrů [anonymizováno], je v článku 5.1. uvedeno, že klient podepíše smlouvu elektronickým podpisem na webových stránkách, a to prostřednictvím zadání unikátního alfanumerického kódu, který je vygenerován systémem společnosti, či zpřístupněním svého bankovního účtu pomocí služby Instantor či Kontomatik, či odesláním 1 Kč ze svého bankovního účtu, který uvedl na webových stránkách ve formuláři žádosti o půjčku. Platnosti však úvěrová smlouva nabývá až v momentě ověření bankovního účtu klienta postupem podle článku 5.4., v článku 5.4. je uvedeno, že svůj bankovní účet je klient povinen ověřit prostřednictvím aplikací Instantor či Kontomatik, případně provedením verifikační platby. Verifikační platba se uskuteční převodem částky ve výši 1 Kč na bankovní účet společnosti uvedený v úvěrové smlouvě. Úvěrová smlouva nabývá platnost až v okamžiku ověření Bankovního účtu Klienta v souladu s tímto článkem. 4. Dle sdělení [právnická osoba] je vlastníkem [bankovní účet] (který je uveden v úvěrové smlouvě [číslo] jako účet na který má být úvěr poskytnut) žalovaný, dle přehledů pohybů na tomto účtu poskytnutého Fio bankou a.s., ve spojení s potvrzením o platbě ze dne 13. 2. 2020 soud učinil závěr, že na tento účet byla připsána dne 27. 11. 2017 částka 8 000 Kč, a dne 14. 12. 2017 částka 3 700 Kč, obě s uvedením variabilního symbolu [číslo] a specifickému symbolu [číslo] (tedy shodným s číslem úvěrové smlouvy) z účtu společnosti [právnická osoba] 5. Ze smlouvy uzavřené dne 14. 8. 2019 bylo zjištěno, že mezi [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo sjednáno postoupení pohledávky za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy, uvedením mj. rodného čísla žalovaného, číslem VS, výší částky a označením skupiny [anonymizováno]. Dopisem ze dne 18. 11. 2019 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a byl vyzván k uhrazení dluhu do 3 pracovních dnů od odeslání dopisu, dle poštovního podacího lístku byl dopis odeslán dne 18. 11. 2019. 6. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby dopisem vyhotoveným zástupcem žalobkyně ze dne 18. 11. 2019, ve lhůtě„ do tří dnů“, výzva byla odeslána žalované formou doporučené zásilky České pošty a.s. dne 23. 6. 2021, což soud zjistil z uvedeného dopisu a připojeného podacího lístku. 7. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud nezjistil žádné právně relevantní skutečnosti. 8. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Aktivní legitimace žalobkyně je dána jako právní nástupkyně původního věřitele, na základě § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobkyně uplatnila požadavek na zaplacení žalované částky z titulu uzavřené smlouvy, v níž byl popsán způsob jejího uzavření, odchylně od úpravy obsažené v ust. § § 1740 a násl. o. z., přičemž tato úprava je ve smyslu § 1 odst. 2 o.z. dispozitivní. Žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření smlouvy, když smlouva není podepsána za žádnou ze smluvních stran, nebyl prokázán žádný z kroků procesu uzavírání smlouvy úvěru, jak byl popsán ve smlouvě samé a ve všeobecných obchodních podmínkách. Soud tak došel k závěru, že k uzavření smlouvy nedošlo, a pokud právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému celkem částku 11 700 Kč, tak toto plnění posoudil soud jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Žalovanému byla na jeho účet právní předchůdkyní žalobkyně převedena částka ve výši 11 700 Kč, a tímto došlo k jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, právní nástupkyně původního věřitele, plněním věřitele bez právního důvodu. Současně nelze, s ohledem na to, že právní předchůdkyně měla za to, že plní závazek dle smlouvy, jednání věřitele posoudit jako vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., kteréžto vylučuje právo na vrácení plnění. Soud proto považuje nárok na žalobkyně na vrácení této částky za důvodný, když současně nebylo prokázáno, že by žalovaný, byť částečně, žalobkyni anebo její právní předchůdkyni cokoli uhradil. V rozsahu požadavku na příslušenství pohledávky spočívající v zákonném úroku z prodlení soud uzavřel, že k určení splatnosti pohledávky došlo na základě výzvy věřitele k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., kterým byla výzva ze dne 18. 11. 2019, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala žalovanému dne 18. 11. 2019. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 22. 11. 2019, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto dopisu žalovanému. Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit ve výzvě určené lhůtě„ do tří dnů“, tj. do 25. 11. 2019, jelikož tak neučinil, dostal se dne 26. 11. 2019 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za dobu předcházející byl proto úrok z prodlení jako neoprávněný zamítnut. 9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru procesní úspěšnosti stran, když žalobkyně byla procesně neúspěšná jen v nepatrné části, tak soud došel k závěru, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na náhradu všech vynaložených nákladů řízení ve výši 2 252 Kč do 3 dnů do právní moci rozhodnutí. Při výpočtu nákladů řízení soud vyšel z toho, se tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 900 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ vyhláška“) za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 11 odst. 1 vyhlášky, (tj. převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve snížené výši podle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když řízení bylo zahájeno na základě tzv. formulářové žaloby, tj. podáním založeném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a výše plnění nepřesahuje 50 000 Kč. Žalobkyně podává ke zdejšímu soudu každoročně několik desítek žalob na úhradu dlužných částek, kt