108 C 12/2024-87 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 530 839 Kč s příslušenstvím s odůvodněním že mezi účastníky byla dne 3. 1. 2019 uzavřena smlouva o konsolidačním úvěru, jejíž součástí jsou všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a ceník žalobkyně. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovaným a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtu žalovaného. Žalobkyně porovnávala pravidelné měsíční příjmy žalovaného s jeho měsíčními náklady na živobytí a výší úvěrové splátky. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl příjmy ve výši 15 785 Kč, jejichž výši žalobkyně ověřila dle výpisu z účtu žalovaného. Dále žalobkyně prověřila, zda žalovaný neprochází insolvenčním rejstříkem, jeho splátkovou morálku a úvěrové zatížení žalovaného prostřednictvím výpisu z rejstříku , Anonymizováno, , prostřednictvím interní evidence klientů a k žalovanému nenašla žádné negativní informace. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl měsíční výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho individuální situace zjištěné na základě dat uváděných žalovaným a dále podle svého interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů, včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení, na 5 947 Kč. Zároveň žalobkyně při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovám maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Také v případě vlastních závazků žalovaný uvedl výši 0 Kč a žalobkyně zjistila že u ní čerpá hotovostní úvěr se splátkou 6 894 Kč který byl v rámci poskytnutého úvěru konsolidován. Splátka nově poskytnutého úvěru činila 7 136 Kč a nové splátkové zatížení tak bylo pouze o 242 Kč vyšší. Po odečtení splátek žalovaný disponoval částkou 8 649 Kč k pokrytí svých životních výdajů a jeho příjem tak byl více nežli dostatečný. Podle žalobkyně zde nebyly žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že žalovaný není schopen úvěr splácet. Ostatně žalovaný po nějakou dobu úvěr splácel a v tomto smyslu žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, z něhož plyne závěr Nejvyššího soudu, že skutečnost, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost, nemá za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Tuto neplatnost vyvolá až prokázaná skutečnost, že úvěrovaný fakticky nebyl schopen úvěr splácet. K samotnému uzavření smlouvy o úvěru došlo elektronickou cestou prostřednictvím prostředků dálkové komunikace s využitím zabezpečení prostřednictvím technologie , Anonymizováno, , Anonymizováno, a registrovaného telefonního čísla žalovaného. Prostřednictvím online bankovnictví žalobkyně ve spojení s ověřením totožnosti žalovaného prostřednictvím komunikace s jeho mobilním telefonem tak došlo k identifikaci žalovaného a k potvrzení jeho vůle uzavřít smlouvu, neboť musel učinit několik aktivních kroků k jejímu uzavření. V souladu s uzavřenou smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 559 758 Kč. Částka 539 758 Kč byla určena ke splacení konsolidovaného dluhu o žalobkyně a zbývající částka byla určena pro osobní spotřebu žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet měsíčními splátkami po 7 136 Kč měsíčně. Žalovaný se dostával do prodlení s úhradou jednotlivých splátek a na úhradu svého dluhu zaplatil v době od 4. 2. 2019 do 28. 12. 2022 pouze 245 973 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně prohlásila dopisem z 5. 2. 2023 úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k zaplacení celého dluhu. Dluh žalovaného činí 529 831 Kč na dlužné jistině, 1 008 Kč na poplatcích a dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku z jistiny, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a dále jdoucího úroku a úroku z prodlení.2. Z listiny označené jako smlouva o úvěru a datované dnem 3. 1. 2019 má soud za prokázáno, že v ní je jako věřitel označena žalobkyně a jako úvěrovaný klient žalovaný. Smlouva obsahuje vymezení práv a povinností smluvních stran při poskytnutí úvěru v celkové výši 559 758 Kč z něhož částka 539 758 Kč je určená ke splacení dluhu, který měl žalovaný u žalobkyně v důsledku a smlouvy o úvěru číslo , č. účtu, . Mezi účastníky bylo sjednáno, že žalovaný bude úvěr splácet splátkami v měsíční výši 7 136 Kč. Smlouva neobsahuje podpis žalovaného. Z listiny označené jako dodatek ke smlouvě o úvěru má soud za prokázáno, že v něm jsou označeny totožné smluvní strany a obsahem dodatku je mimo jiné uznávací prohlášení žalovaného ve vztahu k deklarovanému dluhu vůči žalobkyní ve výši 551 028,70 Kč. Také tato listina neobsahuje podpis žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně za období od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018 má soud za prokázáno že v 10/2018 a obdržel žalovaný výdělek ve výši 15 337 Kč, v 11/2018 obdržel výdělek ve výši 16 888 Kč a v 12/2018 obdržel výdělek ve výši 17 437 Kč. Jediné pravidelné platby směřující k úhradě mandatorních výdajů byly splátky úvěru, který měl již v té době žalovaný u žalobkyně, a dále částka 300 Kč měsíčně ve prospěch , Anonymizováno, , Anonymizováno, a částka 648 Kč ve prospěch úhrady , Anonymizováno, , Anonymizováno, u , Anonymizováno, . Ve všech třech měsících byly debetní položky na účtu žalovaného vyšší než kreditní položky. Z výpisu z , Anonymizováno, ze dne 22. 12. 2018 má soud za prokázáno, že u žalovaného byl evidován závazek u žalobkyně z existujícího úvěru ve výši k datu výpisu 540 764 Kč se splátkou ve výši 6 894 Kč měsíčně. Z výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázáno, že žalobkyně dne 3. 1. 2019 poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 559 758 Kč. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu má soud za prokázáno, že dne 19. 9. 2023 vyhotovil zástupce žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalovanému, v níž jej vyzval k zaplacení dluhu plynoucího ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 609 761,11 Kč do 5 dnů od doručení výzvy, která mu byla odeslána doporučenou poštovní zásilkou dne 19. 9. 2023.3. Kromě výše uvedených důkazů soud dále provedl důkaz ceníky a obchodními podmínkami žalobkyně, sdělením , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., dalšími výzvami žalobkyně, rozhodnutím o okamžité splatnosti dluhu. Z těchto listin soud s ohledem na níže uvedený právní závěr neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.4. Žalobkyně svůj žalobní nárok opírala o tvrzení, že mezi účastníky byla dne 3. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 559 758 Kč a žalovaný se zavázal je žalobkyni vrátit formou měsíčních splátek ve výši 7 136 Kč spolu se sjednaným úrokem. Své tvrzení o tom, že mezi účastníky došlo k uzavření konkrétní smlouvy o úvěru s konkrétně vymezenými právy a povinnostmi smluvních stran, žalobkyně neprokázala. Na smlouvě o úvěru absentuje podpis žalovaného a žalobkyní nebylo prokázáno, že by k uzavření smlouvy došlo jiným způsobem. O tomto důkazním nedostatku byla žalobkyně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Do okamžiku koncentrace řízení ke skončení prvního jednání žalobkyně žádné další důkazní návrhy nevznesla, její zástupkyně přítomná u jednání požádala o poskytnutí lhůty k doplnění důkazních návrhů. Této žádosti žalobkyně nebylo vyhověno, neboť žalobkyně opakovaně vystupuje ve sporech tohoto typu a její důkazní povinnosti jí musí být známy. Ostatně před nařízením jednání ve věci byla žalobkyně vyzvána soudem písemně, aby k této skutečnosti navrhla důkazy. Za absence smluvního ujednání účastníků považuje soud plnění žalobkyně poskytnuté žalovanému ve výši 559 758 Kč za jeho bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Toto bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit. Žalovaný však již žalobkyni zaplatil částku 245 973 Kč. Tuto částku je nutno odečíst od výše bezdůvodného obohacení, a proto bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 313 785 Kč. Se zaplacením této částky je žalovaný v prodlení podle §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku od 26. 9. 2023 v důsledku uplynutí lhůty k plnění dle předžalobní výzvy žalobkyně. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť v této části představuje nároky založené smlouvou, jejíž existence nebyla prokázána.5. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně také neprokázala, že před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru vynaložila odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jak jí ukládá ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně měla z pohybů na účtu žalovaného přehled o jeho příjmech z pracovního poměru, avšak neměla žádné informace o mandatorních výdajích žalovaného např. na bydlení a energie. Z pohybů na účtu žalovaného jí byly známy pouze dva pravidelné výdaje v řádech stokorun, všechny ostatní výdaje stanovila sama žalobkyně podle svých vlastních ekonomických modelů, zcela bez zřetele na reálné individuální výdaje žalovaného. Z pohybů na jeho účtu je navíc zřejmé, že poslední tři kalendářní měsíce jeho debetní položky převyšovaly jeho kreditní položky. Žalobkyně argumentovala rozhodnutím Ne