113 C 392/2023-47 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 16. 8. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 870 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem, motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný, který byl v předmětném období vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm³ do 1 350 cm³, který byl evidován v registru vozidel jako provozovaný, neměl v době od 6. 5. 2021 do 11. 2. 2022 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Za dobu 282 dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno, je tak povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 9 870 Kč (při denní sazbě 35 Kč) a náklady za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč. Splatnost příspěvku žalobkyně dovozovala z písemné výzvy, kterou odeslala dne 31. 3. 2022 a která byla doručena žalovanému dne 15. 4. 2022. Příspěvek se tak stal splatným dne 14. 6. 2022, žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 2. 11. 2023 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní a vyžádaných soudem.4. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Jako vlastník a provozovatel vozidla Hyundai Accent, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , byl od 6. 5. 2021 do 11. 2. 2022 v registru vozidel evidován , jméno FO, a vozidlo bylo po celou dobu vedeno ve stavu provozované. Na základě kupní smlouvy ze dne 23. 1. 2021 prodal , jméno FO, předmětné vozidlo , jméno FO, . Na základě kupní smlouvy ze dne 13. 2. 2021 prodal , jméno FO, předmětné vozidlo žalovanému. Vlastníkem vozidla tak byl v předmětném období žalovaný. Dne 31. 3. 2022 vyhotovila žalobkyně výzvu k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného vozidla RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , se zdvihovým objemem válců nad 1 000 cm³ do 1 350 cm³, v níž vyzvala žalovaného k zaplacení částky 9 870 Kč na příspěvku s tím, že bude-li příspěvek uhrazen ve lhůtě do 60 dnů od doručení výzvy, nebude požadovat úhradu nákladů za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč. Výzvu odůvodnila tak, že k označenému vozidlu, jehož je žalovaný vlastníkem nebo provozovatelem, nebylo v době od 6. 5. 2021 do 11. 2. 2022 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy povinné ručení. Pojištění předmětného vozidla u , právnická osoba, ., bylo ukončeno ke dni , právnická osoba, . 2021. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 9 870 Kč představující příspěvek za 282 dní nepojištění při denní sazbě 35 Kč. Výzva byla odeslána dne 31. 3. 2022. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ještě upomínkami ze dne 8. 7. 2022 a 1. 9. 2022. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 27. 10. 2022.5. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, neboť dle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon“), musí být v případě vozidla zapsaného v registru vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Povinnost uzavřít pojistnou smlouvu má ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem a provozovatelem vozidla, přičemž zákonnou povinnost pojistit vozidlo pro účely provozu na pozemních komunikacích nesplnil. Dle ustanovení § 4 odst. 1, 2 písm. a), b) zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení této povinnosti, leda bylo vozidlo odcizeno. Přitom se má za to, že vlastníkem vozidla je osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel a provozovatelem osoba zapsaná v tomto registru jako provozovatel. Vedle příspěvku má žalobkyně v souladu s ustanovením § 4 odst. 4 zákona právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle odstavců 6 a 7 téhož ustanovení jsou příspěvek a náklady splatné na základě výzvy žalobkyně, a to ve lhůtě v trvání nejméně třiceti dnů od doručení výzvy. Výši denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel, výši příspěvku a výši nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Denní sazba příspěvku pro osobní automobil s objemem válců nad 1 000 cm³ do 1 350 cm³ byla v rozhodném období 35 Kč. Při 282 dnech absence pojištění vozidla, tak činil příspěvek 9 870 Kč (282 x 35 Kč). Výše nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek byla 300 Kč. Žalovaný byl žalobkyní řádně vyzván k zaplacení příspěvku dopisem ze dne 31. 3. 2022, výzva k úhradě příspěvku obsahovala všechny náležitosti stanovené v § 4 odst. 7 zákona. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by uplatněný příspěvek žalobkyni uhradil, nevyvrátil taktéž domněnku, že za dobu uvedenou v žalobě byl skutečně vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. Současně soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení z částky 9 870 Kč, na které má žalobkyně nárok podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen zcela úspěšné žalobkyni, a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 2 452 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 900 Kč, když dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. je sazba za jeden úkon právní služby 300 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 252 Kč, když zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH.7. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně zastoupena stejnou advokátkou podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly.8. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupkyni žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.