117 C 107/2024-46 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 11 693,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu žalovaného č. , č. účtu, do výše 10 000 Kč, který se žalovaný v případě čerpání zavázal splatit spolu s dohodnutým úrokem a poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního ceníku žalobkyně, a to nejpozději do jednoho roku ode dne prvního čerpání úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy příjem žalovaného vzhledem k výši úvěru nebyl ověřován, v žádosti o úvěr žalovaný uvedl své výdaje v nulové výši a splátky rovněž v nulové výši. Dále žalobkyně prověřila žalovaného ve všech dostupných bankovních i nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku a rejstříku centrálních exekucí, kdy získala celkovou představu o bonitě žalovaného. Žalovaný poskytnutý úvěr průběžně čerpal, nedodržel však své povinnosti sjednaný úvěrový rámec nepřečerpat a splatit kontokorent nejpozději ve lhůtě jednoho roku od prvního čerpání a na účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaný ani po opakovaných výzvách žalobkyně neuhradil. V průběhu trvání smlouvy žalovaný vyčerpal částku v celkové výši 89 163 Kč + navýšení jistiny ve výši 514 Kč, uhradil částku v celkové výši 82 373,04 Kč. Poslední výzvou ze dne , datum, žalobkyně zároveň smlouvu o sporožirovém účtu a další dohody o službách souvisejících s účtem vypověděla a dlužnou pohledávku převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky č. , č. účtu, . Žalovaná částka ve výši 11 693,76 Kč se sestává z nezaplacené jistiny dluhu, která odpovídá výši záporného zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet (jistina je celkovou vyčerpanou částkou 89 163 Kč + přirostlý smluvní úrok ve výši 1 549,13 Kč, přirostlý úrok z prodlení ve výši 10,67 Kč, poplatky ve výši 2 830 Kč, to vše ponížené o splátky žalovaného ve výši 82 373,04 Kč), dále žalobkyně požaduje po žalovaném sjednaný úrok, který kapitalizovala za období od , datum, do , datum, ve výši 1 130,10 Kč a dále ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny za dobu od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení, který kapitalizovala za období od , datum, do , datum, ve výši 1 140,91 Kč a dále ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny za dobu od , datum, do zaplacení. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den , datum, se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a v nepřítomnosti omluvené zástupkyně žalobkyně.3. Po provedeném dokazování má soud za zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovním účtu č. , č. účtu, úvěr do celkové výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal v případě čerpání tohoto úvěru tento splatit spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně a sjednanými poplatky nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat (prokázáno smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne , datum, a rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne , datum, ). V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním bytě/domě se zástavou spolu s dalšími třemi členy domácnosti, je zaměstnán u , právnická osoba, ., výši svého příjmu však neuvedl, neuvedl ani výši svých výdajů, uvedl pouze splátky úvěru u žalobkyně ve výši 14 743 Kč. Jelikož se jednalo o marginální úvěr 10 000 Kč, nebyl příjem žalovaného ověřován (prokázáno nezávaznou žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, a posouzením úvěruschopnosti klienta). Dne , datum, byla pohledávka z účtu žalovaného převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a dne , datum, došlo k navýšení zůstatku jistiny o částku 514 Kč z důvodu exekučního řízení k uvedenému účtu, což bylo žalovanému oznámeno žalobkyní přípisem ze dne , datum, . Odeslání tohoto přípisu žalovanému nebylo soudu doloženo (prokázáno oznámením o navýšení jistiny pohledávky ze dne , datum, a podklady pro soudní jednání). K neprodlené úhradě dluhu byl žalovaný žalobkyní vyzýván dne , datum, (prokázáno poslední výzvou před podáním žaloby ze dne , datum, a přiloženou dodejkou). Naposledy žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne , datum, odeslanou jí téhož dne (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne , datum, a podacím archem ze dne , datum, ). Z dalších listin provedených k důkazu soud nic podstatného ve věci nezjistil.4. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od , datum, (dále jen o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč čerpaný prostřednictvím jeho běžného účtu. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od , datum, , podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Již z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy řádně a s odbornou péčí, když s ohledem na výši poskytovaného úvěru neověřovala příjmy ani výdaje žalovaného, ačkoli žalovaný v žádosti uvedl své výdaje v nulové výši a byla si vědoma dalších závazků žalovaného ve splátkách minimálně ve výši 14 743 Kč. Je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 89 163 Kč (oprávněnost navýšení jistiny úvěru o 514 Kč nebyla v řízení prokázána), pak je dle ust. § 2993 o. z., dle kterého si mají strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. V řízení nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaný žalobkyni něčeho uhradil, byl tedy k zaplacení částky ve výši 15 000 Kč zavázán tímto rozsudkem. Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 15 000 Kč, a to ode dne , datum, , když žalovaný byl k vrácení poskytnutého úvěru vyzván až výzvou ze dne , datum, odeslanou žalovanému dne , datum, . , právnická osoba, s ust. § 573 o. z. soud považuje výzvu za doručenou dne , datum, a za přiměřenou považuje lhůtu k plnění v délce tří dnů, tj. do , datum, . Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.6. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť oba účastníci v tomto řízení dosáhli téměř shodného procesního úspěchu (vypočteno z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí).