117 C 94/2024-55 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele , právnická osoba, . ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, s žalovaným po řádném přezkumu jeho úvěruschopnosti, na jejímž základě byly žalovanému předány finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit úrok v ve výši 15 % ročně z dlužné částky. Při přezkumu úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel vycházel z informací poskytnutých žalovaným. Výše příjmu žalovaného s přihlédnutím k jeho životnímu minimu a měsíčních závazků dostačovala pro splacení úvěru. Původní věřitel rovněž žalovaného prověřil v interních systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí a neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla následně pohledávka za žalovaným původním věřitelem postoupena na společnost , právnická osoba, , která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, pohledávku dále postoupila žalobkyni, což byla žalovanému v obou případech písemně oznámeno. Žalobkyně se tedy po žalovaném domáhá úhrady dlužné jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, dlužného úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru, tj. z částky 15 000 Kč, za dobu od poskytnutí úvěru, tj. od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru, tj. z částky 15 000 Kč, za dobu ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. ode dne , datum, do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění zaslanou mu dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den , datum, , se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce předal žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 12 272 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 1 444 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, úhrady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 378 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 700 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 948 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu úvěrové smlouvy, každá další splátka vždy do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že výše uvedenou částku převzal. (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a informacemi pro spotřebitele ze dne , datum, ). Před uzavřením smlouvy se původní věřitel zabýval úvěruschopností žalovaného. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživované dítě, bydlí u rodičů a je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 27 481 Kč, náklady na bydlení uvedl ve výši 3 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady v celkové částce 4 000 Kč. Příjem žalovaného byl doložen pracovní smlouvou a výplatními páskami, čestným prohlášením otce žalovaného bylo doloženo, že žalovaný bydlel u svých rodičů bez nájemní či jiné smlouvy (prokázáno žádostí o úvěr ze dne , datum, , kopii občanského průkazu žalovaného, pracovní smlouvou ze dne , datum, , výplatními lístky za měsíce listopad 2017 až leden 2018 a čestným prohlášením otce žalovaného bez uvedení data jeho vyhotovení). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., postoupil pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy společnosti , právnická osoba, , což bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele ze dne , datum, , kterým byl žalovaný rovněž původním věřitelem vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 36 838,80 Kč včetně příslušenství a smluvní pokuty na účet nového věřitele. Jako doklad o odeslání tohoto oznámení žalovanému bylo předloženo pouze potvrzení o expedici 5 113 ks obyčejných zásilek původním věřitelem s datem odeslání dne , právnická osoba, . 2020 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně části seznamu postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a potvrzením o expedici obyčejných zásilek ze dne , datum, ). Společnosti , právnická osoba, následně pohledávku za žalovaným postoupila Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně části seznamu postoupených pohledávek). Dne , datum, odeslal právní zástupce žalobkyně výzvu k plnění, kterou vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 36 241,53 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně (prokázáno z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podací lístek ze dne , datum, ). Dne , datum, byl žalovaný zástupkyní žalobkyně opětovně vyzván k úhradě dlužné částky včetně příslušenství a náhrady nákladů právního zastoupení (prokázáno z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podací lístek ze dne , datum, ).4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od , datum, (dále jen „o. z.“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a ten se tyto peněžní prostředky zavázal spolu s úrokem a sjednanými poplatky vrátit ve sjednaných 14 měsíčních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně poskytla soudu pouze obecná tvrzení, která se nevztahovala na konkrétní poměry žalovaného. Z těchto tvrzení vyplývá, že původní věřitel vycházel z informací žalovaného uvedených v žádosti o úvěr a příjem žalovaného porovnával s jeho životním minimem, přičemž žalovaného lustroval v interním systému a veřejně dostupných registrech. V žádosti žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživované dítě, bydlí u rodičů a je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 27 481 Kč, náklady na bydlení uvedl ve výši 3 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady v celkové částce 4 000 Kč. Příjem žalovaného byl doložen pracovní smlouvou a výplatními páskami za období listopadu 2017 až ledna 2018, čestným prohlášením otce žalovaného bylo doloženo, že žalovaný bydlel u svých rodičů. Provedeným dokazováním však nebylo prokázáno, že původní věřitele ověřoval výši nákladů na bydlení ani dalších nákladů uvedených žalovaným, neprověřoval ani případnou existenci jiných závazků žalovaného, nebylo doloženo ani provedení lustrace žalovaného v jednotlivých registrech. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení řádnosti a dostatečnosti přezkumu solventnosti žalovaného původním věřitelem a oprávněnosti jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně a s odbornou péčí zkoumána úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uved