18 C 110/2024-40 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručeným soudu dne 12. 1. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 838,11 Kč s příslušenstvím. Banka a žalovaný uzavřeli dne 21. 9. 2020 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč převodem na účet, které měl žalovaný splatit formou pravidelných měsíčních splátek po 1 012,04 Kč. Žalovaný však neplnil své smluvní závazky řádně a včas, a proto právní předchudkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 20. 2. 2023. Společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (původní věřitel) a společnost I-Xon a.s. uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek, jehož součástí byla i pohledávka za žalovaným s datem úplaty dne 18. 9. 2023. Následně byla mezi společností I-xon a.s. a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023. Žalovaný od postoupení pohledávky do podání žaloby nezaplatil na svůj dluh ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 9. 10. 2023. Žalovaný na dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatil dále ničeho. Ve vyjádření ze dne 24. 4. 2024 žalobkyně doplnila, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku 34 603,40 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, poněvadž ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů přiložených k žalobě a jejímu doplnění, a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, uzavřené dne 21. 9. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . (dále jen „banka“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout půjčku v částce 45 000 Kč, a to převodem na účet č. , číslo, . Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 66 128,37 Kč tvořenou jistinou a úroky, v 72měsíčních splátkách po 920,04 Kč a úhrady pojištění 92 Kč, celkem tedy 1 012,04 Kč měsíčně. První splátka byla splatná dne 18. 10. 2020. Smluvní strany si dohodly, že v případě splatnosti v rozsahu 72měsíčních splátek činí RPSN 14,60 %.5. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný načerpala dne 21. 9. 2020 úvěr ve výši 45 000 Kč, a to převodem na účet č. , č. účtu, .6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 34 603,40 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . postoupila společnosti , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným, která byla identifikována v seznamu postupovaných pohledávek číslem smlouvy.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 bylo zjištěno, že společnosti , právnická osoba, postoupila žalobkyni. pohledávku za žalovaným, která byla identifikována v seznamu postupovaných pohledávek číslem smlouvy.9. Z výzvy k plnění ze dne 9. 10. 2023, odeslané doporučeně dne 9. 10. 2023, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 47 866,78 Kč ze smlouvy o půjčce č. , číslo, do 7 dnů od odeslání této předžalobní výzvy.10. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 21. 9. 2020 částku 45 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, , které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky, tedy v celkové výši 66 128,37 Kč v 72měsíčních splátkách po 1 012,04 Kč. První splátka byla splatná 18. 10. 2020. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas. Pohledávka byla ke dni 12. 9. 2023 postoupena společností , právnická osoba, . společnosti , právnická osoba, a následně dne 13. 10. 2023 ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 9. 10. 2023.11. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak k tomu nebyly soudu předloženy ani navrženy žádné důkazy. V úvěrové smlouvě jsou zaznamenány osobní údaje žalovaného, její příjmová stránka, avšak výdajová stránka zcela absentuje.12. Žalobkyně tedy neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 45 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, poníženou o plnění, které již poskytl. Žalovaný již žalobkyni uhradil částku 34 603,40 Kč, a proto byl zavázán k vrácení částky 10 396,60 Kč.13. Pokud jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Žaloba tak byla ve zbylé části, tj. jistině a zbylém příslušenství zamítnuta s ohledem na shora uvedené.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, když procesní úspěch žalovaného byl ve vyšší části než žalobkyně a nebylo prokázáno, že by žalovanému vznikly náklady řízení.