18 C 17/2024-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou domáhala se žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku v celkové výši 13 347 Kč s příslušenstvím. V nároku 1 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 125 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 6 825 Kč představující zákonný příspěvek nepojištěných vozidel za dobu od 6. 10. 2022 do 18. 1. 2023, kdy nebyl osobní automobil žalovaného RZ , SPZ, pojištěn, ačkoli byl provozován. Příspěvek za 105 dní provozu bez povinného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem činí 6 825 Kč (při denní částce 65 Kč) a dále žalobkyně požadovala úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč.V nároku 2 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 222 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 5 922 Kč představující zákonný příspěvek nepojištěných vozidel za dobu od 6. 10. 2022 do 8. 2. 2023, kdy nebyl osobní automobil žalovaného RZ , SPZ, pojištěn, ačkoli byl provozován. Příspěvek za 126 dní provozu bez povinného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem činí 5 922 Kč (při denní částce 47 Kč) a dále žalobkyně požadovala úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.3. Ve věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť účastníci se výslovně práva účasti na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.).4. Soud přímo z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil následující závěr o skutkovém stavu:Pro nárok 1: Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne 23. 3. 2023 k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně poté, co zjistila, že jeho osobní automobil RZ , SPZ, nebyl v období od 6. 10. 2022 do 18. 1. 2023 pojištěn, ačkoli byl provozován. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 6 825 Kč. Závazek vůči České kanceláři pojistitelů měl žalovaný uhradit do 60 dnů od doručení výzvy. O úhradu dlužné částky byl žalovaný opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou právním zástupcem žalobkyně ze dne 26. 7. 2023.Pro nárok 2: Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne 30. 3. 2023 k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně poté, co zjistila, že jeho osobní automobil RZ , SPZ, nebyl v období od 6. 10. 2022 do 8. 2. 2023 pojištěn, ačkoli byl provozován. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 5 922 Kč. Závazek vůči České kanceláři pojistitelů měl žalovaný uhradit do 60 dnů od doručení výzvy. O úhradu dlužné částky byl žalovaný opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou právním zástupcem žalobkyně ze dne 2. 8. 2023.5. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný, o němž žalobkyně v souladu s § 15 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen „zákon“) zjistila, že je vlastníkem osobních automobilů RZ , SPZ, a RZ , SPZ, , nesplnil svou povinnost uzavřít povinná pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem těchto vozidel, která vyplývá z § 1 a 3 odst. 1, 2 zákona. Žalobkyni tak vznikl podle § 4 odst. 1, 4 citovaného zákona nárok na příspěvky, jejichž výše byla stanovena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla, tj. 105 dní x 65 Kč (6 825 Kč) a 126 dní x 47 Kč (5 922 Kč), dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí citovaný zákon, což celkem činí 12 747 Kč. Kromě uvedené částky je podle § 4 odst. 4 tohoto zákona žalovaný povinen zaplatit žalobkyni také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve výši 2 x 300 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by příspěvky s poplatky již uhradil, popř. že by k vozidlům měl v žalovaných obdobích řádně sjednána zákonná pojištění. Z tohoto důvodu soud žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni také úroky z prodlení z dlužných příspěvků, na které má nárok podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšný žalovaný byl zavázán zaplatit procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, tří úkonu právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21 % DPH ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení činí 2 252 Kč a tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.7. , právnická osoba, úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky).8. O lhůtě ke splnění dlužné částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.9. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).