18 C 358/2023-39 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 50 384 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 9. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem v pevné výši 1 343 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 740 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 519 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 4 400 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 46 002 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 17měsíčních splátkách po 2 706 Kč nejpozději do 9. 4. 2023. Ze strany žalovaného byla uhrazena celkem částka ve výši 8 118 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně a v plné výši hrazen vznikl právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Pohledávka za žalovaným byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, a to s účinností ke dni 7. 8. 2023. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou odeslanou doporučeně dne 2. 11. 2023. V doplnění žaloby ze dne 25. 1. 2023 žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když zaznamenala poskytnuté informace v žádosti o úvěr ze dne 9. 11. 2023 a poskytnuté informace byly ověřeny z pracovní smlouvy a výpisem z bankovního účtu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.3. Z úvěrové smlouvy sjednané mezi účastníky č. , hodnota, ze dne 9. 11. 2021 bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí hotovostního bezúčelového úvěru žalovanému ve výši 22 000 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 7400 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 3 519 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 4 400 Kč a úrok v pevné výši 1 343 Kč, kdy celá dlužná částka 46 002 Kč měla být uhrazena formou 17měsíčních splátek po 2 706 Kč. Ze žádosti o úvěr ze dne 9. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnancem společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem je z podnikání ve výši 17 269 Kč. Dále byly zjištěny měsíční výdaje žalovaného v celkové výši 8 453 Kč, z toho 3 000 Kč činí výdaj na bydlení a energie, 3 860 Kč činí výdaj na jídlo, dopravu a osobní náklady a 1 593 Kč měsíční splátky stávajících půjček. Dále bylo ze žádosti o úvěr zjištěno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost vůči dítěti do 26 let a má dokončené střední vzdělání. Z výpisu úhrad smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 8 118 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným, která byla identifikována v seznamu postupovaných pohledávek číslem smlouvy. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 1. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě nesplaceného úvěru ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 54 987,63 Kč nejpozději do 16. 11. 2023. Z podacího lístku bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 2. 11. 2023.4. Žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) Dle této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 9. 11. 2021 hotově peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit se sjednaným poplatkem za jeho poskytnutí ve 17měsíčních splátkách po 2 706 Kč. Podle tvrzení žalobkyně a žalobkyní předloženého výpisu úhrad žalovaný na úvěr uhradil pouze 8 118 Kč.5. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak k tomu nebyly soudu předloženy ani navrženy žádné důkazy. V úvěrové smlouvě jsou zaznamenány pouze osobní údaje žalovaného, jeho příjmová a výdajová stránka zcela absentuje. V žádosti o úvěr ze dne 9. 11. 2021 jsou zaznamenány příjmy a výdaje žalovaného, avšak toliko kusým způsobem a pouze na základě tvrzení žalovaného.6. Žalobkyně tedy neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 22 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, poníženou o plnění, které již poskytl. Žalovaný již žalobkyni uhradil částku 8 824 Kč, a proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 176 Kč.7. Pokud jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Žaloba tak byla ve zbylé části, tj. jistině a zbylém příslušenství zamítnuta s ohledem na shora uvedené.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.